Implantabilní kardioverter-defibrilátor (zkratkou ICD) je přístroj, který je podobný kardiostimulátoru a umí plnit všechny jeho funkce (viz kapitola o kardiostimulátorech). Je však implantován za účelem přerušení život ohrožujících arytmií (tzv. komorových tachykardií a fibrilací komor), kdy srdce běží velmi rychle a přestává přečerpávat krev. Jedná se tedy o přístroj, který rychle (během několika sekund) rozpozná a léčí náhlou arytmickou srdeční smrt. K ukončení arytmií ICD používá buď rychlé běhy časovaných stimulů, nebo elektrického výboje mezi kovovým pouzdrem implantovaného přístroje a elektrodou v pravé srdeční komoře. Tento elektrický šok přeruší arytmii tím, že vybije celé srdce a umožní obnovení normálního rytmu.
V minulosti byla implantace přístroje indikována pouze u pacientů, kteří přežili závažnou komorovou arytmii. Této indikaci říkáme sekundárně profylaktická (preventivní). V dnešní době je až 75–80 % indikací tzv. primárně profylaktických. To znamená, že přístroj je implantován pacientům, kteří zatím komorovou arytmii neměli, ale jsou ve vysokém riziku jejího vzniku. To jsou například pacienti po infarktu myokardu, který výrazně snížil čerpací funkce levé komory. Dále pacienti s různými formami kardiomyopatie nebo s chlopenními vadami. Zvláštní skupinu tvoří jedinci s vrozenou poruchou iontových kanálů, kteří mohou mít i při jinak zdravém srdci vysoké riziko závažných komorových arytmií (např. syndrom dlouhého intervalu T, katecholaminergní polymorfní komorová tachykardie).
ICD se zpravidla implantuje pod kůži do oblasti pod pravou či levou klíční kostí. S přístrojem je spojena elektroda nebo elektrody, které se zavádějí pod rentgenovou kontrolou přes podklíčkovou žílu do srdce.
Zákrok se provádí v místním znecitlivění (do kůže a podkoží v oblasti umístění přístroje podáme injekce znecitlivující látky). Poté se provede malý řez kůží a podkožím a vytvoří se v podkoží kapsa pro vlastní přístroj. Vpichy do podklíčkové žíly se zajistí průchod do žilního systému pacienta a následně se implantují elektrody. Manipulaci s elektrodami v žilách a srdečních dutinách pacient necítí; může někdy vnímat rychlou nebo nepravidelnou srdeční akci vyvolanou přechodnými poruchami rytmu při manipulaci s elektrodami. Někdy je v průběhu výkonu potřeba zobrazit průběh žil podáním rentgen-kontrastní látky, která vyvolává pocit tepla. Po umístění elektrody/elektrod v srdci jsou zkontrolovány jejich elektrické parametry. Jakmile je dosažena požadovaná hodnota, jsou připojeny k ICD. ICD je umístěno do připravené kapsy v podkoží a rána zašita vstřebatelnými stehy. Bezprostředně po výkonu je operační rána překryta sterilním obvazem. Sterilní krytí operační rány je vyžadováno zpravidla po několik dnů, pokud lékař nerozhodne jinak.
Je to přístroj ICD, který se implantuje většinou pod sval na boční stěně hrudníku a elektrodu má zavedenu v podkoží paralelně k hrudní kosti. Novější systém má elektrodu pod hrudní kostí. Na rozdíl od klasického ICD se tedy elektrody neimplantují do srdečních oddílů. Stejně jako ICD jeho podkožní forma monitoruje srdeční rytmus a dokáže život ohrožující arytmii přerušit elektrickým výbojem. Bývá indikován u pacientů s vysokým rizikem infekce nebo u mladých jedinců, kteří potřebují ICD jako zajištění před náhlým úmrtím, ale kde se nepředpokládá mnoho arytmií. Protože do srdce nejsou zavedeny elektrody, odpadá riziko jejich zlomení nebo infekce. Nevýhodou je nemožnost stimulovat srdce, jako to umí kardiostimulátor, dále větší hmotnost, nižší trvanlivost a vyšší cena.
Implantace je doprovázena určitým rizikem vzniku komplikací, jejichž výskyt je nízký, do 5 %; přičemž převažují méně závažné komplikace. Mezi nejčastější komplikace výkonu patří krvácení do kapsy implantátu. Mezi vzácné komplikace patří infekce stimulačního systému, poruchy srdečního rytmu, poranění pohrudnice a plíce s krvácením či vniknutím vzduchu do pohrudniční dutiny, plicní embolie či žilní trombóza v místě zavedených elektrod.
Po výkonu se pacientům doporučuje zachovat klid na lůžku obvykle 6 hodin po výkonu a dále omezit po dobu 24 hodin pohyby horní končetinou na straně, kde je implantován ICD. Zvýšená citlivost v místě rány a mírný otok přetrvávají běžně několik dní, může být i přítomen menší hematom (modřina) v okolí rány. Pohyby v rameni na straně implantace jsou možné a žádoucí už druhý den po výkonu, aby nedošlo ke zbytečnému omezení hybnosti v kloubu (bolestivý stav náročný na rehabilitaci). Pacient se musí vyvarovat pouze velké fyzické námahy končetinou (např. řemeslné práce, práce na zahradě, sport) na straně implantace po dobu alespoň 2 týdnů.
Magnetické (elektromagnetické) pole může dočasně i trvale porušit funkci přístroje. Je zakázáno svařování elektrickým obloukem (i v ochranné atmosféře), používání rehabilitačních metod využívajících elektromagnetickou energii (např. elektroléčba, magnetoterapie), přenášení výkonných reproduktorů audio soustav. Je vhodné se vyvarovat používání různých elektromagnetických zdravotnických výrobků typu masážních podložek, křesel atp. Vyšetření magnetickou rezonancí (MR) lze v současnosti provést již u většiny přístrojů (tzv. MR kompatibilní přístroje), ale vždy pouze ve spolupráci s kardiostimulačním střediskem. Pacienti vybavení takovým typem stimulačního systému jsou o tom poučeni bezprostředně po výkonu, mají tuto vlastnost ICD výslovně uvedenou v poučení o používání implantátu a je uvedena ve zdravotnické dokumentaci. U některých starších implantátů je vyšetření MR absolutně zakázáno, protože při výskytu v silném magnetickém poli by došlo k závažnému postižení zdraví pacienta, v krajním případě až k jeho možnému úmrtí. Při cestování letadlem, při vstupu do budov soudů, muzeí a jiných střežených prostor je třeba vždy upozornit obsluhu průchozích bezpečnostních detektorů na přítomnost ICD; k tomu slouží mezinárodní průkaz nositele elektronického srdečního implantátu. Bezpečnostní pracovníci musejí provést kontrolu pacienta ručními detektory mimo bezpečnostní detekční rámy. Používání běžných domácích elektrospotřebičů (mikrovlnné trouby, sušiče vlasů, elektrického ručního nářadí...), pokud jsou v bezvadném stavu, nemá na funkci přístroje vliv.
Pacienti s ICD mohou až na základě rozhodnutí lékaře řídit motorová vozidla výhradně pro soukromé účely. V čase se i u vás mohou objevit omezení schopnosti řídit motorová vozidla v souvislosti s výkony na systému ICD nebo po prodělaném bezvědomí nebo léčbě komorové arytmie přístrojem. Délka omezení se liší individuálně. Konkrétní délku ztráty zdravotní způsobilosti řídit motorová vozidla stanoví na základě zdravotního stavu lékař.
Pacient s implantovaným ICD ztrácí TRVALE zdravotní způsobilost k PROFESIONÁLNÍMU řízení motorových vozidel skupin A, B s připojeným vozidlem / bez připojeného vozidla a VŽDY skupin C, D s připojeným vozidlem / bez připojeného vozidla, všech vozidel spadajících do skupiny T. Profesionální řízení motorových vozidel je z definice takové řízení vozidla, které je hlavní pracovní náplní a odehrává se v pracovněprávním vztahu (zaměstnanci i podnikatelé).
V životě pacienta mohou nastat situace, kdy některé z jeho onemocnění dosáhne konečné, nevyléčitelné fáze a v konečném důsledku povede k neodvratitelnému úmrtí pacienta. Pokud je cílem léčby zmírnění utrpení pacienta se špatnou životní prognózou a zachování jeho důstojnosti, můžeme provést vypnutí těch funkcí ICD, které brání úmrtí z přirozených příčin (tzv. marná terapie prodlužující utrpení pacienta). Zejména se tak děje na žádost pacienta nebo z medicínských důvodů po důkladném zvážení ve zdravotnickém týmu. Rozhodnutí se zapisuje do zdravotnické dokumentace.
