Srdeční arytmie představují poměrně rozsáhlou skupinu poruch normálního srdečního rytmu. Tyto poruchy zahrnují jednak pomalý srdeční tep (tzv. bradykardie) nebo naopak rychlý srdeční tep (tzv. tachykardie). Obecně mohou arytmie vycházet z oblasti srdečních síní (tzv. supraventrikulární arytmie) či srdečních komor (komorové arytmie). Nejčastější arytmií je fibrilace síní.
Škála projevů srdečních arytmií je pestrá, od naprosto bezpříznakových poruch přes záchvatovité bušení srdce (tzv. palpitace) až po závažné stavy, které mohou být spojeny s krátkodobou ztrátou vědomí (synkopa), nebo dokonce náhlou srdeční smrtí.
Pro diagnózu arytmií je vždy klíčový EKG záznam – tzv. klidové 12svodové EKG. Pokud se arytmie na klidovém EKG nezachytí, je indikována holterovská monitorace, kdy se zaznamenává omezený počet kanálů EKG po dobu jednoho až několika dní. Pro základní orientaci stačí i jeden svod EKG, čehož se využívá v malých záznamnících EKG, nebo dokonce v chytrých hodinkách. Problémem je, že mnoho arytmií může mít pouze přechodný charakter. V takových případech nám pomáhají tzv. epizodní záznamníky, které má buď pacient nalepeny na hrudníku, nebo si je přikládá na hrudník. V některých případech je k přesné diagnostice arytmií třeba provést invazivní výkon – tzv. elektrofyziologické vyšetření.
K léčbě arytmií se používají léky, tzv. antiarytmika. Ty mohou potlačit vznik arytmií nebo je přerušit. Úspěšnost takové léčby se liší podle typu arytmií a konkrétních pacientů. K přerušení arytmie se používá elektrická kardioverze. Jedná se o zákrok, kdy se pomocí elektrického výboje jednorázově přeruší (resetuje) srdeční aktivita, a tak se obnoví normální rytmus. V některých případech léčba zahrnuje implantaci kardiostimulátoru nebo implantabilního kardioverteru-defibrilátoru. Pokud arytmie recidivují lze provést katetrizační ablaci. To je invazivní zákrok, jenž cílí na místa v srdci, ze kterých arytmie vzniká nebo která jsou pro udržení arytmie důležitá.