Supraventrikulární tachykardie (SVT) je abnormálně rychlý srdeční rytmus, který vzniká v horních oddílech srdce – síních (nad komorami = supraventrikulární). Za tachykardii pokládáme rychlé stahy srdce o frekvenci nad 100 za minutu.
SVT vznikají jako následek problému – „zkratu" v elektrickém systému srdce, který způsobuje rychlý srdeční tep. Může se jednat o přítomnost vrozené anomálie – svalové vlákno, které způsobí extra elektrické spojení mezi srdeční síní a komorou (tzv. akcesorní spojka neboli přídatná dráha, SVT se pak nazývá atrioventrikulární reentry tachykardie [AVRT]), nebo elektrický zkrat může vzniknout i u jinak zdravého srdce (nejčastěji v oblasti převodního systému mezi síněmi a komorami, SVT se pak nazývá atrioventrikulární nodální reentry tachykardie [AVNRT]). Záchvaty arytmií jsou spouštěny tzv. extrasystolami, které mohou být provokovány stresem, námahou, zvýšeným příjmem kofeinu, alkoholu či jiných stimulačních látek.
Rozšíření SVT v populaci se odhaduje na přibližně 2,5/1 000 obyvatel. Obecně jsou SVT asi dvakrát častější u žen. Průměrný věk v době prvních projevů SVT je asi 57 let, pacienti bez jiného postižení srdce jsou mladší, jejich průměrný věk je asi 37 let. Mladší pacienti mívají tachykardii rychlejší než starší lidé.
Záchvat SVT je provázen různou a širokou škálou obtíží, ale může se jednat i o náhodný nález, kdy pacient žádné obtíže nevnímá. Souhrnný pojem pro obtíže, tzv. palpitace, zahrnuje různé pocity rychlého bušení srdce, zpravidla pravidelného, náhle vznikajícího, v trvání vteřin, minut, ale i několika hodin. Bušení srdce může být doprovázeno i slabostí, dušností či bolestí na hrudi, vzácně může i dojít ke krátkodobé ztrátě vědomí, tzv. synkopě. V obecné rovině není většina SVT život ohrožujících, vyjma případů výskytu za specifických okolností, jako je například plavání, pobyt/práce ve výškách atd.
Nejpřesnější diagnózu umožní záznam EKG v době obtíží. Pokud není možno natočit klasické EKG při obtížích, využíváme širokou škálu monitorací srdečního rytmu, tzv. holterovské monitorace, kdy je pacient monitorován po dobu 1–7 dnů (elektrody nalepené na hrudníku), nebo je možno využít epizodní záznamníky (kdy si pacient nalepí elektrody nebo přiloží krabičku na hrudník v době obtíží). S rozmachem nositelné elektroniky je možno natočit i záznam elektrokardiogramu při obtížích chytrými hodinkami.
Pokud jsou obtíže malé a málo časté, je možno nezvolit žádnou léčbu, je však dobré toto rozhodnutí konzultovat s ošetřujícím lékařem.
Záchvaty SVT mohou být léčeny farmakologicky, ať akutně při obtížích, nebo pravidelným užíváním léků proti srdečním arytmiím (tzv. antiarytmik). S ošetřujícím lékařem proberete možnosti této léčby, její přednosti a i možné nežádoucí účinky těchto léků.
Nefarmakologickou možností léčby je takzvaná katetrizační ablace, navazující na elektrofyziologické vyšetření srdce. Jedná se o invazivní vyšetření, kdy jsou do srdce přes žíly v třísle zavedeny katétry a zjistí se, o jakou poruchu srdečního rytmu se jedná. Většinou lze v rámci jednoho výkonu tuto poruchu i odstranit, v případě supraventrikulárních tachykardií s vysokou úspěšností. Podrobnější informace o katetrizační ablaci jsou uvedeny ve speciální kapitole Katetrizační ablace.
Náhle vznikající bušení srdce v případě SVT může být zastaveno pomocí fyziologických, tzv. vagových manévrů. Tyto manévry jsou jednoduché a bezpečné, jejich výčet je uveden níže. Jejich využitím je možno se vyhnout návštěvě lékaře na pohotovosti/emergency.
V případě závažných obtíží, jako jsou například bolesti u srdce, dušnost, slabost či porucha vědomí, je vhodné neodkladně kontaktovat záchrannou službu na tísňové lince 155.
Tyto manévry na krátkou dobu podráždí nervy ovlivňující srdeční rytmus. Jedná se o tzv. nervus vagus (bloudivý nerv), odkud termín vagové manévry. Nejčastějším manévrem je Valsalvův manévr, dále se používá masáž karotických sinů nebo dávení. Každý pacient si musí vyzkoušet svoji preferovanou metodu, která na něj působí nejlépe, někdy stačí jen zakašlání nebo hluboký nádech. Tyto manévry jsou velmi efektivní pro pravidelné bušení srdce jako u SVT, nefungují ale na nepravidelná bušení srdce, např. u fibrilace síní.
Valsalvův manévr představuje usilovný výdech proti uzavřené hlasové štěrbině, čímž dojde ke krátkodobému zvýšení nitrohrudního tlaku. Napodobuje chod běžných fyziologických procesů jako například zatínání břišního lisu při tlačení na stolici. Nejúčinnějším způsobem provedení Valsalvova manévru je, když pacient nafukuje stříkačku o objemu 10 ml. Další způsob, který se používá častěji, ale je méně účinný, je dlouhé a silné tlačení jako na stolici nebo tlačení rukou na břicho se současným bráněním tomuto použitím břišního svalstva. Důležité je manévr provádět vsedě nebo vleže, ve stoje může dojít k výrazné slabosti. Pokud manévr nezabere napoprvé, je možné ho opakovat i několikrát po sobě.
Tento manévr je efektivnější, pokud ho provede jiná osoba. Neměl by být prováděn osobám s onemocněním tepen na krku nebo starším lidem, zejména po cévní mozkové příhodě. Nikdy nemasírujte na obou stranách současně, protože může dojít ke ztrátě vědomí. Správné místo k masáži najdeme po stranách krku nad pulsací karotické tepny – po stranách štítné chrupavky (lidově ohryzek) sjedeme prsty dozadu, až ucítíme tepání karotické tepny. Tuto oblast pak jemně masírujeme krouživým pohybem po dobu 5–10 sekund, vždy jen na jedné straně. Pokud to nezabere, můžeme zkusit druhou stranu nebo manévr opakovat.
Tento reflex způsobuje zpomalení srdeční frekvence při potápění do vody. Naplňte nádobu studenou vodou a potom ponořte celou tvář do vody na několik sekund.
Jedním z nejúčinnějších manévrů na podráždění bloudivého nervu je vyvolání zvracení. Většinou dostačuje jen podráždění v zadní části hrdla, například rukojetí kartáčku na zuby.
