českyenglish

4202011_email_gmail_mail_logo_social_icon.png  4102573_applications_facebook_media_social_icon.png  11244080_x_twitter_elon_musk_twitter_new_logo_icon.png  5296501_linkedin_network_linkedin_logo_icon.png  386762_youtube_video_you_tube_icon.png

bayer_logo.png

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

POUŽITÍ VENO-ARTERIÁLNÍ EXTRAKORPORÁLNÍ MEMBRÁNOVÉ OXYGENACE (V-A ECMO) U PACIENTŮ S DEFEKTEM KOMOROVÉHO SEPTA A KARDIOGENNÍM ŠOKEM
Tématický okruh: Akutní stavy v kardiologii, Akutní koronární syndromy
Typ: Poster - lékařský , Číslo v programu: 294
Rob D. 1, Špunda R. 2, Lindner J. 2, Šmalcová J. 1, Šmíd O. 1, Kovárník T. 3, Linhart A. 3, Bělohlávek J. 3

1 II interní klinika kardiologie a angiologie, VFN, Praha, 2 II. chirurgická klinika, VFN a 1. LF UK, Praha, 3 II. interní klinika kardiologie a angiologie, VFN a 1. LF UK, Praha


Úvod

Defekt komorového septa (DKS) komplikovaný kardiogenním šokem je v době reperfuzní terapie vzácnou komplikací s vysokou mortalitou. Zatímco současná doporučení Evropské i Americké kardiologické společnosti doporučují emergentní chirurgickou korekci, v posledních letech byly opakovaně publikovány kazuistiky s úspěšným použitím extrakorporální podpory oběhu a odložením operace po stabilizaci orgánových funkcí.

Metodika
Retrospektivní analýza databáze Komplexního kardiovaskulárního centra VFN od ledna 2007 do června 2016 s cílem identifikace všech pacientů s poinfarktovým DKS.

Výsledky
V-A ECMO bylo z indikace kardiogenního šoku u poinfarktového DKS mezi roky 2007-2016 implantováno u 7 z celkového počtu 33 pacientů. Všech 7 pacientů bylo i přes užití farmakoterapie a intraaortální balónkové kontrapulzace považováno před implantací V-A ECMO za inoperabilní vzhledem k refrakternímu šoku. Implantace V-A ECMO během 24 hodin vedla k hemodynamické stabilizaci a zlepšení orgánové perfuze u všech napojených pacientů, což se projevilo poklesem hladiny laktátu (7.514 vs. 1.514, p<0.01), zlepšením hodnot pH v arteriální krvi (7.25 vs. 7.40, p<0.03), poklesem tepové frekvence (115/min vs. 68/min, p<0.01) a zvýšením středního arteriálního tlaku (64 mm/Hg vs. 83 mm/Hg, p<0.01). Pět ze sedmi pacientů podstoupilo operační korekci DKS s průměrným odstupem 5.5 dne od vzniku příznaků, průměrná doba ECMO podpory byla 12 dní. Čtyři pacienti byli úspěšně od ECMO podpory odpojeni, 3 přežili 30 dní a 2 pacienti přežili 1 rok. Nejčastější komplikací (5 pacientů) i příčinnou úmrtí (3 pacienti) bylo krvácení.


Závěr
Použití V-A ECMO u pacientů s DKS a refrakterním kardiogenním šokem vede k hemodynamické stabilizaci, úpravě orgánových funkcí a poskytuje čas k rozhodnutí o definitivním řešení. Výskyt krvácivých komplikací je důležitou limitací této metody.