VIEW AN ABSTRACT

GLOBÁLNÍ LONGITUDINÁLNÍ STRAIN SPOLEHLIVĚ PREDIKUJE EXTENSIVNÍ DIFUSNÍ FIBRÓZU MYOKARDU U PACIENTŮ S AORTÁLNÍ STENÓZOU – KORELACE S HISTOLOGIÍ A T1 MAPOVÁNÍM
Topic: Echocardiography
Type: Presentation - doctors , Number in the programme: 218
Enlisted in: Young investigator awards competition

Ondrúš T. 1, Kočková R. 2, Kotrč M. 2, Mirica C. 3, Van Camp G. 3, Mo Y. 3, Pravečková A. 2, Vanhoenacker P. 4, Pěnička M. 3

1 Interní kardiologická klinika, FN Brno, Brno, 2 Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, 3 Cardiovascular Center, OLV Clinic, Aalst, Belgium, 4 Department of Radiology, OLV Clinic, Aalst, Belgium


Cíl:
Cílem práce bylo zjistit, zda 2D resp. 3D globální longitudinální strain (GLS) může spolehlivě predikovat přítomnost extensivní difusní fibrózy myokardu (DFM) u pacientů s aortální stenózou (AS).

Soubor a metodika:

Ve 2 centrech bylo prospektivně zařazeno 54 pacientů (70,8±9,3 let, 68,5% muži) se středně těžkou až těžkou AS (AVA<1,2cm2) a 17 zdravých kontrol (42,5±9,7 let, 47,1% muži). Nemocní s AS podstoupili myokardiální biopsii z levé komory (n=23) během plánované AVR operace; histologicky byl stanoven rozsah fibrózy (barvení Picro-sirius red). Echokardiografie s hodnocením 2D a 3D GLS metodou speckle trackingu (Vivid E9, GE) byla provedena v klidu (n=54) a během submaximální bicyklové zátěže (n=25). Nativní T1 relaxační čas byl stanoven magnetickou rezonancí použitím MOLLI sekvence na 1,5T (n=23) resp. 3T (n=31) skeneru. Kontrolní subjekty (n=17) podstoupili klidovou i zátěžovou echokardiografii a T1 mapování na 3T skeneru.

Výsledky:

Pacienti s AS oproti kontrolám vykazovali signifikantně nižší magnitudu 2D GLS v klidu (-17,9±4,4% vs. -22,5±2%; p<0,001) i během zátěže (-20,6±6,5% vs. -27±1,4%; p <0,001). Klidový 2D GLS signifikantně koreloval s rozsahem DFM stanoveným histologicky (r=0,71; p<0,001) (Obr. 1), navíc 2D GLS <|-15%| spolehlivě predikoval extensivní (>30%) DFM (Obr. 2). Pozorovali jsme signifikantní korelaci mezi nativním T1 relaxačním časem a hodnotou 2D GLS v klidu (r=0,73; p <0,001 pro 1,5T, resp. r=0,73; p <0,001 pro 3T skener) i na vrcholu zátěže (r=0,86; p <0,001, 3T skener). Hodnota 3D GLS byla nižší u nemocných s AS oproti kontrolám (-9,8±3,9% vs. -14,1±2,7%; p<0,001), nepozorovali jsme korelaci s rozsahem DFM (r=0,32; p=0,15) ani hodnotou T1 relaxačního času (r=0,24, p=NS).
Závěr:
2D GLS koreluje s rozsahem fibrózy stanoveným histologicky i T1 mapováním a spolehlivě tak predikuje přítomnost extensivní DFM u pacientů s AS.