Úvod: Elektrická poloha levokomorové (LK) elektrody hodnocená jako zpoždění signálu od počátku QRS komplexu k LK elektrodě (QLV) je prediktorem mortality pacientů léčených srdeční resynchronizační terapií (CRT). U některých pacientů je nutný chirurgický přístup zavedení LK elektrody. O chirurgicky implantovaných pacientech a poloze jejich LK elektrody máme však stále nedostatečné množství údajů.
Metodika: V naší studii jsme sledovali pacienty podstupující torakoskopickou implantaci LK elektrody cílenou podle aktivačního epikardiálního mapování volně stěny levé komory srdeční. Místo nejpozdější aktivace bylo hledáno pomocí desetipolárního katetru a signály byly analyzovány na elektrofyziologickém záznamovém zařízení.
Výsledky: V průběhu let 2012-2016 bylo chirurgicky implantováno 26 pacientů (17 pacientů pro nevhodné anatomické poměry nebo časnou dislokaci elektrody, 9 pacientů s revizí CRT systému). V souboru bylo 27 % žen; věk 68,8 ± 6,8 let; ejekční frakce 27 ± 7 %; NYHA 2,9; ischemická choroba srdeční 35 %, LBBB 81 %. Mapování trvalo 19 ± 9 minut. Při aktivačním mapování jsme docílili lepšího poměru QLV/QRS oproti endovazálnímu zavedení (endovazálně 0,61 vs. 0,85 epikardiálně, P ˂ 0,001). Průměrné QLV chirurgicky zavedené LK elektrody dosahuje 94% maximálního QLV zjištěného při mapování. Medián doby hospitalizace byl 5 dnů. U 3 pacientů byla při mapování vyvolána fibrilace komor; 1 pacient vyžadoval v pooperačním období dialýzu a u jednoho byl stav komplikován kardiogenním šokem. Všichni pacienti byli propuštěni do domácí péče, 30denní mortalita byla 0.
Závěr: Aktivační epikardiální mapování levé komory srdeční vede k lepší „elektrické“ pozici LK elektrody při torakoskopické implantaci oproti endovazálnímu přístupu u pacientů s komplikovanou primoimplantací CRT nebo při revizi CRT systému.
