Doplnění M-TEER u středně závažné mitrální regurgitace bylo v observační analýze spojeno s lepším přežitím než samotná T-TEER
Chlopenní vady se nezřídka vyskytují kombinovaně a načasování jejich řešení pak může představovat nelehkou výzvu. V recentní analýze registru EuroTR, zahrnujícího pacienty podstupující katetrizační plastiku trikuspidální chlopně technikou T-TEER, bylo pomocí párování podle propensity skóre porovnáno kombinované provedení T-TEER a plastiky mitrální chlopně technikou M-TEER s izolovanou T-TEER. Do analýzy byli zařazeni pacienti se středně závažnou mitrální a těžkou trikuspidální regurgitací. Středně závažná mitrální regurgitace se v celém registru vyskytovala u 30 % nemocných s těžkou trikuspidální regurgitací. Z těchto pacientů bylo, podle klinických a echokardiografických charakteristik, vytvořeno 217 párů s provedenou M-TEER a bez jejího provedení. Pacienti léčení kombinovaně měli vyšší jednoroční (87 % vs. 76 %) i dvouleté přežití (81 % vs. 70 %; p = 0,005). Kombinované řešení bylo dále spojeno s výraznější redukcí trikuspidální regurgitace, lepší funkční třídou NYHA a delší vzdáleností v šestiminutovém testu chůze. Navíc u těchto pacientů došlo taktéž ke snížení počtu hospitalizací pro srdeční selhání. Kombinovaný postup byl bezpečný, periprocedurální mortalita byla srovnatelná.
Přítomnost i středně závažné mitrální regurgitace byla u pacientů s těžkou trikuspidální regurgitací v multivariabilní analýze nezávislým prediktorem mortality (HR 1,81; p = 0,005), naopak kombinovaná léčba predikovala lepší přežití (HR 0,46; p < 0,001). Středně závažná mitrální regurgitace byla přitom častá a týkala se téměř třetiny registru. Práce znovu zdůraznila komplexitu hemodynamických interakcí mezi jednotlivými srdečními oddíly. Autoři například upozornili, že zdánlivě středně závažná mitrální regurgitace mohla být u části pacientů ve skutečnosti závažná – její tíži však maskoval snížený preload levé komory při významné trikuspidální regurgitaci. Mitrální regurgitace navíc zvyšuje tlak v levé síni, a může tak omezovat efekt intervence na trikuspidální chlopni. Kombinovaná intervence tak může přinášet benefit nad rámec úpravy funkce jednotlivých chlopní. Jde však o observační, byť párovanou analýzu, která nevylučuje vliv nezměřených faktorů ovlivňujících výběr pacientů ke kombinovanému výkonu. Do budoucna jsou proto potřebná prospektivní randomizovaná data. Zároveň bude třeba objasnit optimální načasování – zda je výhodnější provést obě procedury současně, nebo nejprve T-TEER, poté znovu zhodnotit mitrální regurgitaci a případně doplnit M-TEER.
Zdroj: KASSAR, Mohammad; PRAZ, Fabien; GERÇEK, Muhammed; FORTMEIER, Vera; KRESOJA, Karl-Patrik et al. Combined transcatheter mitral and tricuspid edge-to-edge repair or tricuspid edge-to-edge repair alone in moderate mitral regurgitation: a propensity-matched analysis. Online. European Heart Journal. 2026, vol. 47, no. 30, s. 4113-4128. ISSN 0195-668X. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/eurheartj/ehag186.
Agonisté GLP-1 receptoru zpomalili v experimentu aterosklerózu a v observačních datech byli spojeni s nižším výskytem kardiovaskulárních příhod – nezávisle na glykémii a obezitě
Agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1 RA) prokazatelně snižují glykémii, tělesnou hmotnost i výskyt kardiovaskulárních příhod. Jejich vliv na progresi aterosklerózy a zánět nezávisle na přítomnosti diabetu nebo obezity ale dosud nebyl přesně popsán. Skupina amerických výzkumníků jej hodnotila na králičím modelu aterosklerózy, in vitro a retrospektivně také u klinických subjektů. Celkem 28 normoglykemických, neobézních králíků s indukovanou aterosklerózou dostávalo po dobu 4 týdnů buď liraglutid, nebo fyziologický roztok. Stav jejich cév byl sériově hodnocen pomocí intravaskulárního ultrazvuku (IVUS) a optické koherenční tomografie kombinované s fluorescencí v blízké infračervené oblasti (NIRF-OCT). Podávání liraglutidu vedlo k signifikantní inhibici progrese aterosklerózy (rozdíl ve změně procentuálního objemu ateromu na IVUS −7,8 %; 95% CI −11,3 až −4,2; p < 0,001). NIRF-OCT prokázala snížení katepsinové aktivity v plátu (−9,8 nM; 95% CI −18,5 až −1,1; p = 0,028). Redukován byl také katepsin S, zastoupení makrofágů a plazmatická koncentrace CRP. V in vitro modelu makrofágů různé GLP-1 RA (liraglutid, semaglutid, dulaglutid) rovněž snižovali aktivitu katepsinů a mediátorů zánětu. Klinická část studie zahrnula data 47 324 osob z databáze Mass General Brigham Biobank a hodnotila vztah mezi preskripcí GLP-1 RA, zánětlivými biomarkery (lymfocyty a CRP) a výskytem závažných kardiovaskulárních příhod (MACE). Preskripce GLP-1 RA byla spojena s nižšími koncentracemi zánětlivých biomarkerů i nižším výskytem MACE, a to jak v regresní analýze, tak po párování podle propensity skóre. Tato asociace byla konzistentní i po stratifikaci podle BMI nebo koncentrace glykovaného hemoglobinu. Mediační analýza ukázala, že se na ní částečně podílely právě zánětlivé biomarkery.
Tato integrativní studie kombinující experimentální model, in vitro data a retrospektivní klinická data z rozsáhlé databáze podporuje hypotézu, že GLP-1 RA zpomalují progresi aterosklerózy a snižují zánětlivou aktivitu i výskyt MACE nezávisle na hyperglykémii nebo obezitě. To může být podstatné zejména pro pacienty s aterosklerózou, kteří v současných indikacích na GLP-1 RA nedosáhnou. GLP-1 RA pravděpodobně přináší komplexní metabolické a protizánětlivé účinky nad rámec redukce hmotnosti a normalizace glykémie. Ty by mohly být zprostředkovány právě katepsiny – lysozomálními cysteinovými proteázami, které hrají klíčovou roli v remodelaci extracelulární matrix, progresi aterosklerotického plátu a jeho případné ruptuře. Klinická část je však observační a výsledky bude nutné ověřit v prospektivní randomizované studii na relevantní populaci.
Zdroj: KASSAB, Mohamad B; KHRAISHAH, Haitham; THRAPP, Andrew; ABOHASHEM, Shady M; VIJAY, Aatira et al. Glucagon-like peptide-1 receptor agonists reduce experimental atherosclerosis progression, inflammatory biomarkers and cardiovascular events, irrespective of hyperglycaemia and obesity. Online. European Heart Journal. 2026, vol. 47, no. 28, s. 3800-3817. ISSN 0195-668X. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/eurheartj/ehag060.
IL-6 predikoval v rozsáhlé sdružené analýze široké spektrum kardiovaskulárních onemocnění a příhod
Interleukin-6 (IL-6) je tradičně spojován především se zánětlivou odpovědí u infekčních a autoimunitních onemocnění. V poslední době se ale dostává do popředí také v hodnocení dlouhodobého kardiovaskulárního rizika a s ním spojených preventivních opatření. Jeho farmakologická inhibice je v současné době ve fázi klinického testování. Skupina amerických autorů zkoumala vztah mezi koncentrací IL-6 a kardiovaskulárními příhodami ve sdružené analýze harmonizovaných dat na úrovni jednotlivých účastníků (n = 59 396) ze 14 prospektivních kohort. Vztah byl hodnocen v multivariabilně adjustovaných modelech a dále v podskupinách podle věku, funkce ledvin, přítomnosti diabetu, BMI, koncentrace vysoce senzitivního C-reaktivního proteinu (hs-CRP) a předchozího kardiovaskulárního onemocnění. Průměrný věk účastníků byl 63,6 roku, 67,6 % tvořily ženy a medián koncentrace IL-6 činil 1,91 pg/ml. Nejdelší medián sledování dosáhl 15,8 roku (pro kardiovaskulární mortalitu).
Vyšší koncentrace IL-6 byly spojeny se zvýšeným rizikem všech devíti sledovaných ukazatelů (infarkt myokardu, cévní mozková příhoda [CMP], fibrilace síní, srdeční selhání, ischemická choroba srdeční [ICHS], celková kardiovaskulární morbidita, celková mortalita, kardiovaskulární mortalita a mortalita z důvodu ICHS). Studie prokázala nejsilnější vazbu u mortality z důvodu ICHS a u rizika srdečního selhání, kdy osoby s nejvyššími hladinami IL-6 měly riziko více než dvojnásobné. Významný nárůst rizika byl patrný také u cévních mozkových příhod i infarktu myokardu. Tento trend byl konzistentní a výrazný napříč celou populací, bez ohledu na věk, přítomnost diabetu či chronického onemocnění ledvin. V některých vysoce rizikových skupinách byla asociace, zejména s mortalitou, dokonce silnější. Stanovení IL-6 navíc oproti samotnému hs-CRP mírně zlepšilo diskriminaci rizika CMP, srdečního selhání, celkové kardiovaskulární morbidity, ICHS a mortality.
Práce potvrdila vliv zánětu zprostředkovaného IL-6 na kardiovaskulární zdraví. Riziko přitom stoupalo plynule s jeho koncentrací. Předností studie bylo zhodnocení velmi heterogenního souboru z několika velkých kohort, který zahrnoval i osoby z vysoce rizikových skupin. Silnou vazbu mezi hladinami IL-6 a rizikem srdečního selhání autoři na patofyziologické úrovni vysvětlují potenciací myokardiální fibrózy a hypertrofie, která je vyjádřena zejména u srdečního selhání se zachovalou ejekční frakcí levé komory. Zánět zde vede ke snížení poddajnosti myokardu a následné diastolické dysfunkci. IL-6 hraje významnou roli také v rozvoji aterosklerotických plátů a v kalciovém metabolismu.
Tato rozsáhlá analýza ukázala, že IL-6 má s rizikem některých kardiovaskulárních příhod silnější a konzistentnější asociaci než hs-CRP. To potvrzuje roli IL-6 jako klíčového „upstream“ cytokinu na samém počátku zánětlivé kaskády. Jeho stanovení by tak mohlo mnohem přesněji identifikovat osoby s reziduálním zánětlivým rizikem, které vyžadují intenzivnější preventivní přístup.To je o to důležitější, protože v poslední době dochází k rozvoji léčby cílené na IL-6.
Zdroj: YAO, Zhiqi; DARDARI, Zeina A.; LAMONTE, Michael J.; MATSUSHITA, Kunihiro; BALLANTYNE, Christie M. et al. The Prognostic Value of Serum Interleukin-6 Concentrations for 9 Cardiovascular and Mortality Outcomes. Online. JACC. 2026, vol. 88, no. 3, s. 282-298. ISSN 0735-1097. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.jacc.2026.04.015.
U starších pacientů s fibrilací síní se v éře DOAC výrazně zlepšilo přežití bez CMP, u velmi starých seniorů je zlepšení slabší
Perorální antikoagulancia nezávislá na vitaminu K (DOAC) jsou již plně etablována v běžné klinické praxi, kde ve většině indikací nahradila warfarin. Důsledky této změny u starších pacientů s fibrilací síní (FiS) na populační úrovni sledovala studie dánských autorů, která zhodnotila data za období 1999–2022 od 243 938 pacientů s nově diagnostikovanou FiS (36,6 % starší dospělí ve věku 65–74 let, 40,6 % senioři ve věku 75–84 let a 22,8 % velmi staří senioři ve věku ≥ 85 let). V roce 2022 již v antikoagulační léčbě FiS dominovala DOAC a perorální antikoagulaci dostávalo 71 % velmi starých seniorů. Zároveň mezi lety 1999 a 2022 signifikantně klesla preskripce kyseliny acetylsalicylové. Během sledovaného období se pětiletá pravděpodobnost přežití bez cévní mozkové příhody (CMP) absolutně zlepšila o 10,1 % ve skupině starších dospělých a o 12,8 % ve skupině seniorů. Ve skupině velmi starých seniorů došlo rovněž ke zlepšení, bylo však podstatně méně výrazné (absolutně o 3,5 %). Současně se ve skupině seniorů a velmi starých seniorů zvýšilo pětileté absolutní riziko intrakraniálního krvácení. Tyto příhody však byly ve srovnání s výskytem CMP mnohem méně časté.
Vzhledem ke stárnutí populace a posouvání aktivního životního stylu do vyššího věku rostou u starších osob nároky na prevenci a prodloužení života ve zdraví. S tím se pojí i komplexní rozhodování o antikoagulační léčbě FiS, která je ve starší populaci velmi rozšířená. Data o účinnosti a bezpečnosti antikoagulace u osob nad 85 let jsou ale omezená, protože starší pacienti byli z řady klinických studií vyloučeni. Podle dánských observačních dat je preskripce DOAC v posledních letech častá i u velmi starých seniorů, byť oproti mladším seniorům byla patrná určitá zdrženlivost. Autoři na základě uvedených dat i předchozí literatury shrnuli, že náhrada antagonistů vitaminu K za DOAC by i v této skupině mohla přinést o něco lepší ochranu před CMP, pravděpodobně ale za cenu vyššího rizika intrakraniálního krvácení. Je přitom třeba vzít v úvahu, že nárůst intrakraniálního krvácení provázel výrazné rozšíření antikoagulační léčby jako takové, zatímco v randomizovaných studiích byla DOAC oproti warfarinu spojena s nižším rizikem intrakraniálního krvácení – velmi staří pacienti v nich však byli zastoupeni jen málo. Autoři zároveň uznávají, že změny absolutního rizika těchto příhod během více než dvacetiletého období mají multifaktoriální příčiny a podílejí se na nich i jiné vlivy – například změny kvality péče nebo fyzické aktivity seniorů, a tím i rizika úrazů. Jde o observační analýzu časových trendů, která nedovoluje přisoudit pozorované změny výhradně přechodu na DOAC. Do budoucna bude nutné zpřesnit nástroje stratifikace rizika i v této věkové kategorii a identifikovat ty velmi staré nemocné, kteří budou z antikoagulace při FiS profitovat.
Zdroj: BINDING, Casper; ELMEGAARD, Mariam; LARSEN, Simon; BOYSEN, Emma Kidholm; AUSTREIM, Marte et al. Temporal trends in the use of oral anticoagulants and clinical outcomes in older, elderly, and very elderly patients with atrial fibrillation: a Danish nationwide study. Online. European Heart Journal. 2025, vol. 47, no. 27, s. 3625-3635. ISSN 0195-668X. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/eurheartj/ehaf877.
FINE-HEART: Finerenon snížil riziko náhlé smrti napříč spektrem kardio-renálně-metabolického syndromu
Finerenon je nesteroidní antagonista mineralokortikoidních receptorů, který v posledních letech prokázal redukci kardiovaskulárních příhod u pacientů se srdečním selháním s mírně sníženou nebo zachovalou ejekční frakcí levé komory a u nemocných s chronickým onemocněním ledvin (CKD) a diabetem mellitem 2. typu. V rámci předem specifikované analýzy FINE-HEART byla hodnocena sdružená data na úrovni jednotlivých pacientů ze tří velkých randomizovaných, placebem kontrolovaných studií s finerenonem u pacientů s kardio-renálně-metabolickým (CKM) syndromem – dvou studií u pacientů s CKD a diabetem 2. typu (FIDELIO-DKD a FIGARO-DKD) a jedné studie u pacientů se srdečním selháním s mírně sníženou nebo zachovalou ejekční frakcí (FINEARTS-HF). Celkem šlo o 18 991 účastníků. Během mediánu sledování 2,9 roku došlo k náhlému úmrtí u 2,2 % souboru (n = 418; 0,77 úmrtí na 100 pacientoroků). Náhlá smrt byla výrazně častější u pacientů se srdečním selháním ze studie FINEARTS-HF než u účastníků studií s CKD (1,5 vs. 0,5 na 100 pacientoroků). Ve sdružené kohortě byla náhlá smrt spojena s vyšším věkem, srdečním selháním v anamnéze, fibrilací síní, předchozím infarktem myokardu, vyšším poměrem albumin/kreatinin v moči a nižším vstupním systolickým krevním tlakem. Randomizace k finerenonu snížila riziko náhlé smrti oproti placebu (2,0 % vs. 2,4 %; 0,69 vs. 0,85 na 100 pacientoroků; HR 0,81; 95% CI 0,67–0,98; p = 0,034). Relativní redukce rizika byla konzistentní napříč podskupinami definovanými počtem přítomných složek CKM syndromu.
Analýza se nevěnovala celkové mortalitě, ale pouze náhlým úmrtím. Během sledovaného období zemřela přibližně desetina souboru. Kardiovaskulární úmrtí tvořila zhruba dvě pětiny všech úmrtí a náhlá úmrtí přibližně polovinu z nich. Častěji se týkala pacientů ve 4. stadiu CKM syndromu, kteří měli přibližně trojnásobné riziko oproti pacientům ve 2. a 3. stadiu. Snížení rizika náhlé smrti při léčbě finerenonem může souviset i s účinky nad rámec tradiční kardiovaskulární a renální ochrany, například s antiarytmickým efektem. Na něm by se mohlo podílet omezení aldosteronové stresové signalizace, kalium šetřící vlastnosti léku, omezení oxidačního stresu nebo zpomalení fibrózy myokardu. Identifikace pacientů s CKM syndromem se zvýšeným rizikem náhlé smrti by do budoucna mohla pomoci vybrat kandidáty pro intenzivnější management.
Zdroj: FOÀ, Alberto; PABÓN, Maria; FILIPPATOS, G; BRIAN L. CLAGGETT; ZI MICHAEL MIAO et al. Effects of Finerenone on Sudden Death Across the Cardio-Kidney-Metabolic Landscape. Online. Journal of the American College of Cardiology. 2026, vol. 88, no. 5, s. 628-641. ISSN 0735-1097. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.jacc.2026.04.045#sec-3.
LOSE-AF: Redukce hmotnosti nevedla u starších pacientů s nadváhou a perzistentní fibrilací síní ke zmírnění symptomů
Nadváha a obezita jsou častým rizikovým faktorem fibrilace síní (FiS) a redukce hmotnosti je u těchto pacientů doporučována. Data pro tento postup ale pocházejí převážně od mladších pacientů (průměrný věk kolem 60 let), zatímco u starších osob může redukce hmotnosti potencovat rozvoj syndromu křehkosti. V britské randomizované studii LOSE-AF bylo 118 pacientů s perzistentní FiS a BMI > 27, odeslaných k elektrické kardioverzi, randomizováno buď k nutriční intervenci (osmiměsíční nízkokalorická dieta s behaviorální podporou), nebo k běžné péči. Průměrný věk účastníků byl 68 let, 33 % tvořily ženy. Ačkoliv pacienti v intervenční větvi měli na konci sledování nižší hmotnost (92,6 kg vs. 99,4 kg; p < 0,001) a zhubli o 9,7 % vs. 3,1 %, skóre Atrial Fibrillation Severity Scale bylo po osmi měsících od randomizace srovnatelné (průměrné skóre adjustované na výchozí hodnotu 7,9 vs. 8,9; p = 0,43). Intervence nevedla ani ke zlepšení fyzické výkonnosti, zátěže FiS, krevního tlaku a lipidového profilu, ani k nižší potřebě opakované kardioverze nebo ablace. V žádné ze skupin nebyly zaznamenány závažné nežádoucí příhody související s účastí ve studii.
Redukce hmotnosti u starších pacientů s nadváhou a perzistentní FiS nevedla ke zmírnění symptomů, ovlivnění srdeční remodelace ani k nižší potřebě další kontroly rytmu. Zařazení pacienti ale měli perzistentní, často dlouhodobé onemocnění – téměř polovina z nich dlouhodobě perzistentní FiS – s již pokročilou remodelací síní. Je tak možné, že intervence přišla příliš pozdě a v časnějších stadiích by mohla mít příznivý efekt. Ověření této hypotézy bude předmětem dalšího výzkumu. Pacienti navíc těsně nedosáhli doporučovaného úbytku hmotnosti alespoň o 10 %. Skutečnost, že redukce hmotnosti nesnížila zátěž FiS a její symptomy zároveň neznamená, že nepřinesla jiné kardiovaskulární či zdravotní benefity.
Zdroj: SCLAFANI, Matteo; SPARTERA, Marco; ESMATI, Yasmin; BAYNHAM-WILLIAMS, Olivia; KHAN, Ianna et al. Weight Loss in Older Patients With Persistent Atrial Fibrillation: The LOSE-AF Randomized Clinical Trial. Online. JAMA. 2026, vol. 336, no. 3, s. 205. ISSN 0098-7484. Dostupné z: https://doi.org/10.1001/jama.2026.5787.
Připraveno s nezávislou podporou společností:
