ARYTMOGENNÍ POTENCIÁL AMINOFYLINU A JEHO MODULACE SALBUTAMOLEM: POZNATKY Z KARDIOMYOCYTŮ ODVOZENÝCH Z LIDSKÝCH PLURIPOTENTNÍCH KMENOVÝCH BUNĚK
Úvod: Vedlejší účinky plicních léků jsou v kardiologické praxi částečně zdokumentovány, přičemž aminofylin, bronchodilatátor ze skupiny metylxantinů, a salbutamol, agonista beta-2 adrenergního receptoru, jsou spojovány s proarytmickými účinky. Údaje o jejich přímém vlivu na srdeční elektrofyziologii a kontraktilitu, zejména v kombinaci, však zůstávají omezené.
Cíl: Cílem této studie bylo prozkoumat účinky aminofylinu a salbutamolu, a to jak jednotlivě, tak v kombinaci, na srdeční funkci s použitím kardiomyocytů odvozených z lidských pluripotentních kmenových buněk (hPSC-CM).
Metody: Rychlost tepu (BR) a síla kontrakce (CF) byly hodnoceny v hPSC-CM pomocí mikroskopie atomárních sil (AFM). NOvě byly tyto paratmetry hodnoceny i u synchronně se kontrahujicí dvojice klastrů.
Výsledky: Aminofylin významně zvýšil BR, CF a frekvenci nepravidelností rytmu v kardiomyocytech hPSC-CM. Naproti tomu kombinace aminofylinu a salbutamolu vykazovala synergický chronotropní a inotropní účinek, zatímco salbutamol zmírňoval arytmie vyvolané aminofylinem. Tento ochranný účinek je pravděpodobně zprostředkován aktivací endoteliální syntázy oxidu dusnatého prostřednictvím beta-2 adrenergních receptorů.
Závěr: Zatímco samotný aminofylin představuje významné riziko arytmií, jeho souběžné podávání se salbutamolem může zvýšit kardiovaskulární bezpečnost snížením jeho proarytmogenních účinků. Tato zjištění poskytují nové poznatky o srdeční bezpečnosti bronchodilatační terapie a zdůrazňují potenciál platformy AFM na bázi hPSC-CM pro hodnocení přímých účinků léčiv na srdeční funkci.