Úvod: konstriktivní perikarditida je vzácné onemocnění, při kterém dochází k zánětu a zjizvení perikardu, jehož důsledkem je nepoddajný perikard bránící relaxaci komor s rozvojem známek srdečního selhání.
Popis případu 68 leté pacientky s revmatoidní artritidou na kombinované imunosupresivní terapii, která přichází k došetření pro váhový úbytek a ascites nejasné etiologie. Po došetření gastrointestinálního traktu s vyloučení malignity v GIT a gynekologické oblasti provedeno echo, kde hraniční funkce levé i pravé komory s EF LK 50%, abnormní pohyb septa a dilatovaná dolní dutá žíla s minimální kolapsibilitou, laboratorně zvýšené NT pro BNP. Vysloveno podezření na konstrikci perikardu a pacientka objednána k došetření v kardiocentru. Zde provedena koronarografie, tato negativní, dále invazivní hemodynamické vyšetření, které s nálezem postkapilární plicní hypertenze, nález nebyl průkazný pro konstrikci perikardu. Doplněna ještě MRI srdce, kde perikard s difuzním ztluštěním s pravou komorou tubulárního tvaru s drobným shiftem mezikomorového septa v rámci dechových exkurzí , s dilatací dolní duté žíly jako MRI známky perik. konstrikce, typický septal bounce však nebyl přítomen. Po přípravě diuretiky provedena opětovná pravostranná katetrizace, kde již konstrikce perikardu potvrzena. Pacientka indikována k perikardektomii , která následně provedena. Od té doby pacientka zlepšena, nutná však dlouhodobá nutriční podpora a rehabilitace ke zlepšení stavu, nyní dlouhodobě bez projevů srdečního selhání.
Závěr: Nutno pomýšlet i na vzácnou příčinu srdečního selhání jako je konstrikce perikardu. K přesné katetrizační diagnostice je nutné dosáhnout euvolémie. Chirurgická terapie je riziková, avšak přináší významné klinické zlepšení.