BIOMARKEROVÝ PROFIL U SRDEČNÍHO SELHÁNÍ: ROZDÍLY MEZI PACIENTY BEZ ICHS, S ICHS A S ICHS PO AKS (SCN, NT-PROBNP, HS-TNI, LP(A))
Topic: field | |
| Type: Poster - doctors , Number in the programme: 64 | |
| Dodulík J. 1, Vrtal J. 1, Plášek J. 2, Chobolová N. 3, Stejskal D. 3, Václavík J. 1 1 Interní a kardiologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava, 2 Interní a kardiovaskulární klinika, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava, 3 Ústav laboratorní medicíny, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava | |
Úvod: U pacientů se srdečním selháním (SS) je klíčové odlišit ischemický fenotyp, který přímo ovlivňuje indikaci invazivního došetření, revaskularizační strategii i intenzitu sledování. Vedle kliniky může pomoci laboratorní profil. Cíl: Zjistit, zda se výchozí hladiny secretoneurinu (SCN), NT-proBNP, hs-troponinu I (hs-TnI) a Lp(a) liší podle přítomnosti ICHS a anamnézy AKS. Metodika: Prospektivně jsme analyzovali pacienty se SS s různou etiologií. Do analýzy bylo zahrnuto celkem 287 pacientů (věk 70 [61–76] let, EF LK 30 [25–35] %, NYHA I–III). Pacienti byli rozděleni do 3 skupin: 1. bez ICHS (n=104) 2. ICHS bez AKS (n=97) 3. ICHS+AKS (n=86). Hodnoty v 1. odběru jsou uvedeny jako medián [IQR]; srovnání Kruskal–Wallis testem. Výsledky: Základní biomarkery se mezi skupinami významně lišily. SCN-1: 47,9 [33,2–66,5] vs 49,0 [34,6–75,8] vs 58,8 [40,8–84,5]; p=0,026. NT-proBNP-1: 888 [269–2634] vs 1513 [522–4600] vs 1543 [698–4056]; p=0,0042. hs-TnI-1: 19,3 [8,2–50,2] vs 22,9 [11,9–86,5] vs 36,3 [16,7–99,1]; p=0,015. Lp(a) bylo dostupné u 238 pacientů: 0,120 [0,100–0,312] vs 0,193 [0,100–0,741] vs 0,183 [0,100–0,658] g/l; p=0,085. Závěr: Pacienti s ICHS+AKS mají vyšší výchozí hladiny SCN, NT-proBNP a hs-TnI než pacienti bez ICHS. Kombinace těchto markerů může v praxi pomoci rychleji rozpoznat ischemický fenotyp SS a podpořit rozhodnutí o cílené invazivní diagnostice a intenzitě follow-upu. U Lp(a) jsme pozorovali pouze trend. | |
 |
