Abstrakt
Cíl:
Cílem této pilotní studie bylo posoudit vztah mezi sítnicovým arteriovenózním rozdílem saturace kyslíku a srdečním výdejem měřeným transtorakální echokardiografií. Na základě Fickova principu jsme předpokládali existenci vztahu mezi arteriovenózním rozdílem saturace kyslíku a srdečním výdejem, který by mohl umožnit jeho orientační odhad pomocí neinvazivního očního vyšetření.
Soubor a metodika:
Do studie byli zařazeni dospělí jedinci, včetně zdravých dobrovolníků a klinicky stabilních kardiologických pacientů. Sítnicová oxymetrie byla provedena pomocí dvouvlnové fundusové fotografie, na jejímž základě byla stanovena arteriální a venózní saturace kyslíku a vypočten arteriovenózní rozdíl v obou očích. Srdeční výdej byl stanoven transtorakální echokardiografií do 24 hodin od vyšetření sítnice. Vztah mezi sledovanými parametry byl hodnocen pomocí Pearsonova korelačního koeficientu.
Výsledky:
Do studie bylo zařazeno 14 osob. Při hodnocení průměru hodnot obou očí byla zjištěna silná inverzní korelace mezi srdečním výdejem a arteriovenózním rozdílem saturace kyslíku v sítnici (r = −0,73; 95% CI −0,91 až −0,32; p = 0,0033). Silnější korelace byla pozorována u levého oka (r = −0,76; 95% CI −0,92 až −0,38; p = 0,0016), zatímco u pravého oka byla korelace slabší (r = −0,57; 95% CI −0,85 až −0,06; p = 0,0322).
Závěr:
Výsledky této pilotní studie ukazují na inverzní vztah mezi arteriovenózním rozdílem saturace kyslíku v sítnici a srdečním výdejem měřeným transtorakální echokardiografií. Sítnicová oxymetrie by tak mohla představovat doplňkovou neinvazivní metodu pro orientační hodnocení systémové perfuze. Studie v současnosti pokračuje a je rozšiřována o větší soubor pacientů, který umožní další ověření a upřesnění těchto zjištění.
