Úvod a cíl: Hypokalemie u primárního aldosteronismu (PA) je obecně považována za ukazatel vyšší expozice aldosteronu a tím i za potenciální faktor vedoucí k poškození ledvin. Cílem této subanalýzy bylo porovnat dlouhodobý vývoj renálních funkcí (eGFR) a základní kardiometabolické parametry mezi PA pacienty s hypokalemií a bez ní.
Metodika: Byla provedena retrospektivní analýza kohorty 133 pacientů s potvrzeným primárním aldosteronismem, kteří byli původně referováni pro zdánlivě rezistentní hypertenzi do specializovaného centra FNOL. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin podle vstupní hladiny draslíku: skupina s hypokalemií (K+ < 3,5 mmol/l, n = 32) a skupina s normokalemií (K+ ≥ 3,5 mmol/l, n = 101).
Výsledky: Ve sledovaném souboru byli pacienti s hypokalemií častěji muži (84 % vs. 65 %, p=0,040), věkově se však skupiny významně nelišily. Nebyl nalezen statisticky významný rozdíl ve vstupních hodnotách eGFR (86 vs. 80 ml/min/1,73 m², p=0,26) ani v albuminurii. Analýza dlouhodobých trajektorií eGFR ukázala srovnatelný pokles renálních funkcí v obou skupinách. Analýza krevního tlaku rovněž neprokázala horší kompenzaci u hypokalemických pacientů. Skupiny se nelišily ani v prevalenci komorbidit (diabetes mellitus 47 % vs. 46 %, p=0,89; fibrilace síní 19 % vs. 18 %, p=0,84).
Závěr: V naší kohortě pacientů s primárním aldosteronismem nebyla vstupní hypokalemie spojena s rychlejším poklesem renálních funkcí ani s horší kompenzací krevního tlaku během dlouhodobého sledování.
Klíčová slova: primární aldosteronismus, hypokalemie, renální funkce, eGFR, rezistentní hypertenze.
