PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl: Cílem práce je popsat klinické výsledky kardioneuroablace (CNA) u pacientů s funkčními bradyarytmiemi, a to se zaměřením na rekurence bradyarytmií po technicky úspěšném výkonu.

Soubor a Metodika: V hodnoceném období jsme provedli CNA u 335 unikátních pacientů (55% mužů) v mediánovém věku 40 (Q1-Q3: 31-48; D1-D9: 24-58) let. U většiny pacientů byl při limitované biatriální CNA cílený jen horní a dolní paraseptální gangliový plexus. Procedurálním cílem bylo výrazné potlačení odezvy sinusového a atrioventrikulárního uzlu na oboustrannou extrakardiální vagovou stimulaci. Pacienti byli následně sledováni po mediánovou dobu 43 měsíců (Q1-Q3: 22-71 měsíců).

Výsledky: K rekurenci signifikantní bradyarytmie došlo u 44 z 335 (13%) pacientů v mediánovém odstupu 14 (Q1-Q3: 7-24) měsíců od prvotní CNA. U 9 ze 44 (20%) pacientů jsme rezignovali na opakovanou CNA: z nich u 6 pacientů byl primoimplantován pacemaker (PM), 2 pacienti implantaci PM odmítli, a u 1 pacienta byl ponechán stávající PM. Celkem 35 ze 44 (80%) pacientů podstoupilo re-CNA, která byla úspěšná u 22 pacientů, 4 pacienti měli následně jen vasodepresorickou symptomatiku, a u 9 pacientů došlo opět k rekurenci signifikantní bradyarytmie. Z těchto 9 pacientů byl u 7 primoimplantován PM, 1 pacient implantaci PM odmítl, a u 1 pacienta byl ponechán stávající PM. Globální úspěšnost prvotní CNA byla tedy relativně vysoká (291/335; 87%). Při rekurenci bradyarytmie bylo u většiny pacientů (80%) možné volit opakovanou CNA. Její úspěšnost ale již byla nižší (26/35; 74%). Podíl vynucených implantací pacemakeru byl v celém souboru nízký (13/335; 4%).

Závěr: CNA významně snižuje potřebu implantace PM při léčbě funkčních bradyarytmií u pacientů mladého i středního věku. Při primární selhání CNA je vždy třeba zvážit opakovanou ablaci.