Cíl: Cílem studie bylo zhodnotit prognostický význam parametrů magnetické rezonance srdce (CMR), včetně pozdního sycení gadoliniem (LGE) a parametrického mapování, spolu s nálezmi endomyokardiální biopsie (EMB) pro predikci reverzní remodelace levé komory (LVRR) u pacientů s definitivní, možnou nebo vyloučenou zánětlivou kardiomyopatií (ICM).
Soubor a Metodika: Retrospektivně jsme analyzovali 87 pacientů s nově diagnostikovanou dilatační kardiomyopatií (DKMP), kteří podstoupili vstupní CMR a EMB, s následným kontrolním CMR vyšetřením za 1 rok. ICM byla klasifikována jako definitivní, možná nebo vyloučená na základě nálezů EMB. Reverzní remodelace levé komory (LVRR) byla definována jako absolutní nárůst ejekční frakce levé komory (LVEF) o >10 % a relativní pokles enddiastolického objemu levé komory (LVEDV) o ≥10 % při kontrolním vyšetření. Vstupní klinické parametry, nálezy EMB a CMR byly hodnoceny pomocí jednorozměrné a vícerozměrné logistické regresní analýzy.
Výsledky: Kritéria LVRR splnilo čtyřicet pacientů (46 %). LGE byla přítomna u 67 % pacientů a byla spojena s nižší pravděpodobností LVRR (OR 0,30; p = 0,011). Vyšší vstupní extracelulární objem (ECV) nezávisle predikoval nižší pravděpodobnost LVRR (OR 0,55 na 1 SD; p = 0,043). Modely kombinující ECV s funkcí levé komory vykazovaly dobrou diskriminační schopnost (AUC 0,71–0,79). Vstupní hodnoty nativního T1 a T2 ani zánětlivé markery z EMB nebyly nezávisle spojeny s LVRR. Respondenti vykazovali výraznější pokles nativního T1 ve srovnání s non-respondenty.
Závěr: U pacientů s DKMP je vstupní ECV robustním a nezávislým prediktorem LVRR, který překonává prognostickou hodnotu nativního T1, T2 a zánětlivých markerů získaných z EMB. Multiparametrický přístup CMR, integrující rozsah difuzní fibrózy s geometrií a funkcí komor, poskytuje nejlepší prognostické zhodnocení potenciálu obnovy funkce myokardu.
