Cíl: U pacientů hospitalizovaných pro akutní infarkt myokardu jsme analyzovali diagnostiku poruchy glukózového metabolizmu ve vztahu dalším kardiovaskulárním (KV) rizikovým faktorům a průběhu onemocnění.
Soubor a Metodika: V 6 následných studiích v rámci projektu EUROASPIRE jsme vyšetřili muže a ženy ve věku 18 – 85 let, po hospitalizaci pro AIM, 6-24 měsíců po hospitalizaci. Při ambulantním vyšetření jsme získali anamnestická data, změřili tělesné parametry, krevní tlak a další, odebrali krevní vzorky pro laboratorní analýzu lokálně i v Centrální laboratoři, pacienti vyplnili dotazníky. U pacientů bez známého DM jsme provedli 2 hodinový glukózový toleranční test (2h-OGTT).
Výsledky: Zpravidla jsme vyšetřili 400 pacientů, v poslední studii 254 pacientů. V poslední studii normální glycidový metabolizmus mělo 35,4% pacientů, prevalence diabetu se zvýšila na 32,3 %, zvýšenou lačnou glykemii jsme nalezli u 13,4 %, zhoršenou glukózovou toleranci u 18,9 % (2h OGTT). 47 % diabetiků mělo BMI>30, měli nižší fyzickou aktivitu. Arteriální hypertenzi mělo 78% diabetiků, vyšší než doporučené hodnoty jsme nalezli u 30% diabetiků, doporučené hodnoty LDL cholesterolu ( <1,4 mmo/l) mělo 66% diabetiků, jen 33% prediabetiků, 60% normoglykemiků. Rozsah infarktu, hodnoceno podle hodnot hs troponinu T, byl největší u zhoršené glukózové tolerance: 2901 ng/l (1987 u DM), obdobně i podle EF LK. Diabetici měli častěji postižení vice tepen.
Závěr: 2h OGTT zpřesňuje diagnozu DM a prediabetu, diagnoza zhoršené glukózové tolerance není jinak možná. Prevalence poruch glycidového metabolizmu je u pacientů s AIM vysoká a zhoršuje prognozu. Zatímco medikamentózní kontrola rizikových faktorů je u pacientů s poruchou glycidového metabolizmu vcelku uspokojivá, kontrola rizikových faktorů životního stylu je nedostatečná. 2h OGTT během hospitalizace či následně lze jednoznačně doporučit.
