Cíl: Cílem práce bylo zjistit, zda extra PV ablace pulzním polem (PFA) (Farapulse) s dosažením neinducibilty AF/AT (NI) jako procedurálního endpointu zlepšuje výsledek u pacientů s PAF.
Metodika: V 1/2023-12/2024 bylo randomizováno 334 pacientů (62±11 let, 70 žen) do Skupiny 1 (n=167) s testováním NI (stimulací síní do 300/min) v případě sinusového rytmu (SR) po PVI (n=146) a s další extra PV PFA v případě indukce AF/AT (n=38) nebo v případě pokračující AF/AT po PVI (n=21), vs. Skupiny 2 (n=167) buď s pouhou prostou PVI v případě SR po PVI (n=145), nebo s extra PV ablací s cílem obnovit SR, pokud AF/AT trvala po PVI, nicméně bez dalšího testování NI (n=22). Přežívání bez recidivy AF/AT ≥30 sec bylo primárním endpointem studie. Sledování zahrnovalo periodickou 7-denní monitoraci EKG.
Výsledky: Ve skupině 1 byla AF/AT indukována u 38/146 (26%) pacientů se SR po PVI, z nichž se tuto arytmii podařilo terminovat u 37 (97%), resp. se podařilo dosáhnout NI u 33 (87%) pacientů. Dále byla AF/AT pokračující po PVI terminována u 18/21 (86%) vs. 16/22 (73%) pacientů ve Skupině 1 vs. Skupině 2; s dosažením NI u 16/21 (76%) pacientů ze Skupiny 1. Po 23±7 měsících sledování zůstalo ve Skupině 1 vs. Skupině 2 bez recidivy AF/AT 141 (84%) vs. 125 (75%) pacientů (Log Rank p=0.0309). Největší rozdíl byl zaznamenán mezi podskupinami s pokračující AF/AT po PVI – 18 (86%) vs. 12 (55%) (Log Rank p=0.0273) (obrázek), ale byl i trend k rozdílu mezi podskupinami se SR po PVI – 123 (84%) vs. 113 (78%) (Log Rank p=0.1742).
Závěr: Ve skupině pacientů s testováním neinducibility byla po dokončení PVI AF/AT indukována, resp. spontánně pokračovala u celkem 39% pacientů. Další přídatná PFA s cílem ukončit a dosáhnout neinducibility AF/AT byla spojena s lepším klinickým výsledkem.
