Cíl: zjistit bezpečnost a proveditelnost implantace senzoru dolní duté žíly (FIRE-1) monitorujícího volémii u pacientů se srdečním selháním a ověřit jeho efektivitu v průběhu víceletého sledování.
Soubor a metodika: Do studie byli zařazeni pacienti s HFrEF, kteří splňovali klinické a anatomické parametry. Senzor byl implantován katetrizačně cestou v.femoralis dx.mezi renální a hepatální žíly za pomoci skiaskopie. Pacienti ve studii prováděli každodenně nahrávání signálu ze senzoru speciálním pásem, přičemž se data přenášela k řešitelům.
Výsledky: Do pilotní fáze studie byli z našeho pracoviště zařazeni tři pacienti. První pacient dokončil první fázi a nebyl hospitalizován, druhý pacient (70 let) zemřel po dokončení sledování na pokročilé srdeční selhání. U třetího pacienta (48 let) došlo k progresi srdečního selhání a podstoupil implantaci LVAD jako „bridge to transplant“ a následně podstoupil úspěšnou OTS. Deterioraci klinického stavu předcházela změna signálu FIRE-1 se snížením kolapsibility DDŽ. Pět pacientů v pokračující fázi bylo sledováno v rámci studie FUTURE-HF. Studie prokázala v souboru 50 pacientů bezpečnost implantace, těsnou korelaci plochy DDŽ a kolapsibility hodnocené senzorem ve srovnání s měřením plochy při CT(r = 0.98), snížení počtu klinických příhod, pokles NT-proBNP a změnu třídy NYHA. Z pěti pacientů z našeho pracoviště jeden pacient zemřel na progresi srdečního selhání (66 let, kontraindikace k OTS/LVAD), jedna pacientka podstoupila implantaci LVAD jako destinační terapii (72 roky), tři pacienti pokračují ve sledování bez nutnosti hospitalizace. Případné změny volémie jsou intervenovány změnou dávky nebo kombinací diuretik.
Závěry: Implantabilní senzor v DDŽ je schopen hodnotit změny volémie a umožňuje včasnou intervenci. Osud pacientů v našem souboru ukazuje progresivní charakter onemocnění s nutností těsné monitorace volémie.
