Úvod:
Desaturace vyvolaná fyzickou zátěží je vzácným projevem perzistujícího foramen ovale (PFO) způsobeným přechodným pravo-levým (R-L) zkratem. Intenzivní zátěž zvyšuje venózní návrat a tlak v pravé síni (RA), což může obrátit síňový tlakový gradient a umožnit průtok neokysličené krve přes PFO mimo plicní oběh. Tyto epizody jsou vyvolatelné a často nerozpoznané, přestože PFO se vyskytuje až u 25 % populace.
Metodika:
Dvanáct pacientů s ischemickou CMP nebo TIA a potvrzeným PFO absolvovalo kardiopulmonální zátěžový test (CPET) před a po perkutánním uzávěru. Saturace kyslíkem byla měřena čelní oxymetrií. Před uzávěrem u všech pacientů při zátěži docházelo k poklesu saturace, spirometrie byla normální. R-L zkrat byl měřen termodilucí (Inntherm®) v klidu a při Valsalvově manévru. Uzávěr proběhl bez komplikací a CPET byl zopakován.
Výsledky:
Deset z 12 pacientů byli muži, věk 48 ± 7 let, BMI 29 ± 4. Hypertenze byla u 42 %, diabetes u 17 %, hyperlipidémie u 58 %. Sedm pacientů bylo nekuřáků, tři kuřáci, dva exkuřáci. Hemoglobin 149 ± 10 g/l. Před uzávěrem byla VO₂ max 31 ± 6,4 ml/kg/min, maximální zátěž 246 ± 60,5 W, postzátěžová SpO₂ 90,8 ± 2,6 %. Délka tunelu PFO 12,7 ± 2,4 mm, výška 4,7 ± 1 mm. Aneuryzmatické septum bylo u 67 %, Eustachova chlopeň u 42 %. Tlak v RA 6 ± 2 mmHg, v LA 10 ± 5 mmHg. Bubble test: stupeň 3 (>25 bublinek) u 6, stupeň 4 u 5 pacientů. Zkrat při Valsalvově manévru 0,96 ± 0,9 l/min. Jeden pacient měl 18mm okluder, ostatní převážně 25mm. Po uzávěru byla VO₂ max 32 ± 8,1 ml/kg/min, zátěž 251 ± 63,8 W a SpO₂ 95 ± 3 % (p < 0,001).
Závěr:
Zátěží vyvolaná desaturace po uzávěru PFO zcela vymizela bez zhoršení výkonnosti; dva pacienti udávali subjektivní zlepšení. PFO je nutné zvažovat v diferenciální diagnostice námahové hypoxémie; perkutánní uzávěr je u vybraných pacientů bezpečný a účinný.
