českyenglish

Generální partner

VIEW AN ABSTRACT

VYUŽITÍ IMPLANTABILNÍHO SENZORU V DOLNÍ DUTÉ ŽÍLE KE VČASNÉ INTERVENCI ZMĚN VOLÉMIE U PACIENTŮ SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM – NAŠE ZKUŠENOSTI
Topic: Heart failure
Type: Presentation - doctors , Number in the programme: 417
Etický kodex:
Podpora výzkumu / granty: „Podpořeno MZ ČR – RVO (Nemocnice Na Homolce – NNH, 00023884), IG 240501“;
Málek F. 1, Doškář P. 2, Mráz T. 3, Prokopová M. 2, Machová L. 2, Tichý M. 2, Moučka P. 3, Reddy V. 4, Neužil P. 3

1 Kardiologická klinika 1. LF UK a FNMH Praha, FNMH, Praha, 2 Kardiologická klinika 1. LF UK a FNMH, FNMH, 3 Kardiologická klinika 1. LF UK a FNMH, FNMH, Praha, 4 Cardiology, Mount Sinai School of Medicine, New York, United States


Východisko: Změny plochy a kolapsibility dolní duté žíly mohou sloužit jako časný ukazatel kongesce a mohou předpovídat riziko klinických příhod. Včasná intervence může oddálit riziko klinické deteriorace.
Soubor a metodika: Změny volémie byly hodnoceny pomocí vzdálené monitorace signálu FIRE-1 z implantabilního senzoru v dolní duté žíle u souboru pěti pacientů s HFrEF, kteří byli zařazeni do multicentrické studie FUTURE-HF. Soubor zahrnuje čtyři muže a jednu ženu ve věkovém rozmezí 66 až 81 rok, NYHA II a III, LVEF 29 %, NTproBNP 1694 pg/ml, ICD nebo CRT-D 100%. Pacienti byli na optimální farmakoterapii HFrEF. Pro každého pacienta bylo definováno optimální rozmezí plochy DDŽ a její kolapsibility na základě měření v prvních třech měsících. V dalším období sledování bylo zvětšení plochy nebo pokles kolapsibility mimo stanovené rozmezí vyhodnoceno jako riziko hypervolémie s indikací k intervenci. Snížení plochy DDŽ pak bylo hodnoceno jako riziko hypovolémie. Pro každého pacienta byla definována intervence jako zvýšení dávky furosemidu o 50%, přidání thiazidového diuretika (hydrochlorthiazid) nebo zvýšení jeho dávky o 50%, zvýšení dávky MRA o 50%, případně optimalizace dávky ACEI/ARNI/ARB.
Výsledky: Po průměrné době sledování dvou let bylo u všech pacientů vyhodnoceno alespoň jedno riziko hypervolémie s nutností intervence, ani u jednoho z pacientů nebylo riziko hypovolémie. U tří pacientů byla nutná intervence opakovaně s nutností zvýšení dávky furosemidu, thiazidu a MRA. U jedné pacientky optimalizace dávky ARNI. U dvou pacientů přes opakované intervence došlo ke zhoršení srdečního selhání s nutností hospitalizace, u tří pacientů nebyla hospitalizace nutná.
Závěry: Vzdálená monitorace pomocí senzoru v DDŽ umožňuje včasnou intervenci rizika hypervolémie.