PREVALENCE INZULÍNOVÉ REZISTENCE A JEJÍ SOUVISLOST S VÝSLEDKY LÉČBY FIBRILACE SÍNÍ PO KATETRIZAČNÍ ABLACI VERSUS ZMĚNA ŽIVOTNÍHO STYLU: POST-HOC ANALÝZA STUDIE PRAGUE-25 | XXXIV. Výroční sjezd České kardiologické společnosti

Cíl: Stanovit prevalenci inzulínové rezistence (IR) u nediabetických obézních pacientů s fibrilací síní(FS) a vyhodnotit, zda stav IR ovlivňuje výsledky léčby FS nebo modifikuje účinek léčby katetrizační ablací (KA) ve srovnání se změnou životního stylu a antiarytmickými léky.

Metodika: Tato post-hoc analýza randomizované studie PRAGUE-25 zahrnovala nediabetické pacienty s indexem tělesné hmotnosti 30–40 kg/m² a dostupnými výchozími hodnotami HOMA-IR (homeostatický model hodnocení IR). Pacienti byli klasifikováni jako metabolicky zdraví (HOMA-IR <2,5) nebo IR (≥2,5). Primárním výsledkem byla absence AF po 12 měsících. Multivariabilní logistická regrese upravená podle věku, pohlaví, indexu tělesné hmotnosti, typu AF a léčebné skupiny hodnotila souvislost IR s výsledky a potenciální modifikací účinku léčby.

Výsledky: Ze 124 pacientů bez diabetu bylo 113 (91,1 %) s IR a pouze 11 (8,9 %) bylo metabolicky zdravých. Bezpečnost AF po 12M byla 45,5 % u metabolicky zdravých pacientů oproti 65,8 % u IR pacientů (P = 0,201). KA si udržela převahu bez ohledu na metabolický stav: absence FS byla 80,0 % oproti 80,7 % ve skupině s ablací a 16,7 % oproti 50,0 % ve skupině s úpravou životního stylu u metabolicky zdravých pacientů oproti pacientům s IR. V upravené analýze nevykazovala IR žádnou významnou souvislost s recidivou AF (poměr šancí 0,35, 95% interval spolehlivosti 0,09–1,41, P = 0,140), zatímco KA si zachovala silnou ochrannou funkci (poměr šancí 0,20, 95% interval spolehlivosti 0,08–0,45, P < 0,001). Nebyla pozorována žádná interakce mezi léčbou a IR (P = 0,292).

Závěr: IR je téměř univerzální u nediabetických obézních pacientů s FS a postihuje více než 90 % této populace. Navzdory této vysoké prevalenci nemá IR vliv na výsledky léčby FS ani na přínos KA. Tyto poznatky podporují provádění KA u obézních pacientů s FS bez ohledu na jejich metabolický stav.

PREVALENCE INZULÍNOVÉ REZISTENCE A JEJÍ SOUVISLOST S VÝSLEDKY LÉČBY FIBRILACE SÍNÍ PO KATETRIZAČNÍ ABLACI VERSUS ZMĚNA ŽIVOTNÍHO STYLU: POST-HOC ANALÝZA STUDIE PRAGUE-25 Tématický okruh: Poruchy rytmu, kardiostimulace
Typ: Poster - lékařský , Číslo v programu: 389


Ranič I. ¹, Jiravský O. ², Chovančík J. ² ¹ Kardiologické oddělení, LF OSU a Nemocnice AGEL Třinec-Podlesí, Třinec, ² Kardiologické oddělení, Nemocnice AGEL Třinec-Podlesí, Třinec
Cíl: Stanovit prevalenci inzulínové rezistence (IR) u nediabetických obézních pacientů s fibrilací síní(FS) a vyhodnotit, zda stav IR ovlivňuje výsledky léčby FS nebo modifikuje účinek léčby katetrizační ablací (KA) ve srovnání se změnou životního stylu a antiarytmickými léky. Metodika: Tato post-hoc analýza randomizované studie PRAGUE-25 zahrnovala nediabetické pacienty s indexem tělesné hmotnosti 30–40 kg/m² a dostupnými výchozími hodnotami HOMA-IR (homeostatický model hodnocení IR). Pacienti byli klasifikováni jako metabolicky zdraví (HOMA-IR <2,5) nebo IR (≥2,5). Primárním výsledkem byla absence AF po 12 měsících. Multivariabilní logistická regrese upravená podle věku, pohlaví, indexu tělesné hmotnosti, typu AF a léčebné skupiny hodnotila souvislost IR s výsledky a potenciální modifikací účinku léčby. Výsledky: Ze 124 pacientů bez diabetu bylo 113 (91,1 %) s IR a pouze 11 (8,9 %) bylo metabolicky zdravých. Bezpečnost AF po 12M byla 45,5 % u metabolicky zdravých pacientů oproti 65,8 % u IR pacientů (P = 0,201). KA si udržela převahu bez ohledu na metabolický stav: absence FS byla 80,0 % oproti 80,7 % ve skupině s ablací a 16,7 % oproti 50,0 % ve skupině s úpravou životního stylu u metabolicky zdravých pacientů oproti pacientům s IR. V upravené analýze nevykazovala IR žádnou významnou souvislost s recidivou AF (poměr šancí 0,35, 95% interval spolehlivosti 0,09–1,41, P = 0,140), zatímco KA si zachovala silnou ochrannou funkci (poměr šancí 0,20, 95% interval spolehlivosti 0,08–0,45, P < 0,001). Nebyla pozorována žádná interakce mezi léčbou a IR (P = 0,292). Závěr: IR je téměř univerzální u nediabetických obézních pacientů s FS a postihuje více než 90 % této populace. Navzdory této vysoké prevalenci nemá IR vliv na výsledky léčby FS ani na přínos KA. Tyto poznatky podporují provádění KA u obézních pacientů s FS bez ohledu na jejich metabolický stav.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA