Úvod:
Srdeční selhání (HF) je syndrom ovlivňující strukturu a funkci plic, který vede k plicní hypertenzi (PH) skupiny 2 prostřednictvím dosud plně neprozkoumaných mechanismů.
Cíl:
Analyzovat nálezy na kvantitativní výpočetní tomografii (qCT) u pacientů s HF se sníženou ejekční frakcí (HFrEF) a kontrol.
Metody:
Studie zahrnovala pacienty s HFrEF a kontroly bez HF, kteří podstoupili laboratorní a echokardiografické vyšetření, pravostrannou srdeční katetrizaci (RHC) a nativní CT hrudníku s následnou analýzou založené na umělé inteligenci. Žádný z účastníků neměl významné plicní onemocnění.
Výsledky:
Analyzovali jsme celkem 153 osob (průměrný věk 56,8 ± 10,3 let, 12 % žen), z toho 124 pacientů s HFrEF a 29 kontrol. PH (střední tlak v plicnici [mPAP] > 20 mmHg) byla diagnostikována u 94 pacientů s HF (76 %). Pacienti s HF měli srovnatelný objem plic s kontrolami, ale nižší objem vzduchu a vyšší hmotnost plic. Průměrná hustota plic byla významně vyšší u HF (-789 HU, IQR: -820 až -743) ve srovnání s kontrolami (-836 HU, IQR: -857 až -820; p < 0,0001). Obě skupiny se nejvíce lišily v podílu objemu plic s hustotou pod -856 HU.
U pacientů s HF byly častěji přítomny opacity mléčného skla (GGO), ale nebyl rozdíl v rozsahu voštiny nebo plicních konsolidací. Hmotnost GGO korelovala významně s mPAP (r = 0,48; p < 0,001) a tlakem v zaklínění (PCWP, r = 0,49; p < 0,001), ale ne s plicní vaskulární rezistencí (PVR). Hmotnost retikulací vykazovala slabší korelaci s mPAP i PCWP, ale ne s PVR. Pacienti s HF měli nižší podíl objemu cév s průsvitem pod 1 mm² (0,04 % vs. 0,05 %, p = 0,03) a 1-2 mm² (0,19 vs. 0,24, p < 0,001) ve srovnání s kontrolami. Objemový podíl těchto cév negativně koreloval s mPAP a PCWP.
Závěr:
Kvantitativní CT je cenným nástrojem pro rozlišení pacientů s HFrEF, přičemž nejvýznamnějšími prediktory jsou hustota plic, GGO, retikulace a podíl nejmenších cév.
