Úvod: U pacientů s různě komplexními srdečními vadami je často nutné volit alternativním přístupy ke katetrizační ablaci.
Soubor a metoda: V období 1/2005-7/2023 v souboru 203 katetrizačních ablací vrozených srdečních vad, z toho 56x komplexních VSV (transpozice, intra i extrakardiální varianty totálních kavopulmolnální spojení či diskontinuita ddž), jsme provedli katetrizační ablaci supraventrikulárních arytmií různého mechanismu, kde 45x bylo nutné volit alternativní přístup k cílovému substrátu arytmie: 31x transaortálně s podporou magnetické navigace, 9x punkcí kanálu, 3x transhepatálně a 2x via v.azygos.
Výsledky:
U většiny výkonů 42/45 bylo využito elektroanatomické mapování a provedena integrace CT obrazu pro přímou navigaci do síňového prostoru, akutní úspěšnost prvního výkonu byla dosažena u všech pacientů, dlouhodobá úspěšnost byla u 39/45 (87%) pacientů, po reablaci 6 pacientů byla dlouhodobá úspěšnost u 41/45 (91%) pacientů s mediánem sledování 33 měsíců (4-168). Katetrizační ablace parox. či perzist fibrilace síní byla provedena úspěšně u 5 pacientů s diskontinuitou DDŽ (z toho 2x metodou pulzního pole transhepatálně bez recidivy v časném sledování) , 3x metodou dálkové magnetické navigace transaortálně se sledováním 25M resp 12M s nutností 1x manuální reablace. U třech pacientů s komplexní srdeční vadou bylo nutné po ablaci SVT implantovat KS pro chronotropní inkompetenci či AVB, u jedné pacientky s TCPC byla nutnost kardiochirurgické korekce po transkanálové punkci, 1 pacientka s TCPC zemřela týden po výkonu vyžadujícím akutní chirurgickou implantaci kardiostimulátoru a progresí do refrakterního srdečního selhání včetně ECMO.
Závěr: Katetrizační ablace supraventrikulárních arytmií u pacientů s limitovaným venózním přístupem vyžaduje v indikovaných případech alternativní postupy se srovnatelnou úspěšností. Vyšší rizikovost lze očekávat u nejkomplexnějších VSV, kdy je optimální řešení ve specializovaném centru se zkušeností kardiochirurgických výkonů u VSV.
