Úvod
V nedávné observační studii ablace pulzním polem (PFA), s daty více než 17 000 pacientů, bylo zaznamenáno pravděpodobně hemolýzou indukované selhání ledvin (5 pacientů s perzistující FS (0,03 %). V naší in vitro studii na biomodelu jsme kvantifikovali hemolýzu po PFA, především vliv opakování lézí a kontaktu katetru s tkání. Kromě toho jsme zahrnuli také výsledky měření hemolýzy in vivo po PFA u biomodelu.
Metoda
Použita byla čerstvá plně heparinizovaná krev (200 ml). Aplikovali jsme PFA (2,0 kV) pomocí katetru (Farawave; Boston Scientific, USA) ve „flower“ konfiguraci. Elektrody byly umístěny: i) volně plovoucí v krvi (bez kontaktu) a ii) v kontaktu (čerstvý kosterní sval). Kromě toho byly hladiny fHb měřeny u 4 biomodelů, kde byla aplikována PFA s katétrem umístěným v konfiguraci „basket“ (20-29 aplikací).
Výsledky
Bylo provedeno celkem čtrnáct samostatných in vitro měření: 6 sériových měření u katetru v kontaktu, 6 bez kontaktu a 2 kontrolní měření. Na začátku studie byla hodnota fHb 0,01, 0,02 a 0,01 g/dl. Hemolýza byla pozorována u všech 12 (100%) hodnocení PFA. Plazmatická fHb se lineárně zvyšovala s opakovanými aplikacemi. Rozvoj hemolýzy byl výraznější u vzorků s katetrem ve volné krvi ve srovnání s experimenty s katetrem v kontaktu s tkání. Tento rozdíl se stal statisticky významným už po 4 PF aplikacích (0,12±0,03 vs 0,05±0,03 g/dl, p=0,008). U kontrolních vzorků nedošlo ke zvýšení fHb. Při hodnocení in vivo byly hladiny fHb po PF ablaci zvýšeny na 0,07±0,03 g/dl se zvýšením nad výchozí hodnotu (0,00±0,00 g/dl) u všech 4 (100 %) biomodelů.
Závěr
Výsledky naznačují, že hemolýza související s PFA závisí na dávce. Naše hodnocení in vitro může představovat nejhorší možný klinický scénář. Snížení hemolýzy při kontaktu katetru s tkání, pravděpodobně odráží sníženou expozici červených krvinek.
