českyenglish

GENERÁLNÍ PARTNERLogo_Bayer_-_cervenec_2020.png

VIEW AN ABSTRACT

TRANSAORTÁLNÍ KATETRIZAČNÍ ABLACE SUPRAVENTRIKULÁRNÍCH ARYTMIÍ A TRANSAORTÁLNÍ IZOLACE PLICNÍCH ŽIL S PODPOROU DÁLKOVÉ MAGNETICKÉ NAVIGACE U DOSPĚLÝCH S LIMITOVANÝM VENÓZNÍM PŘÍSTUPEM
Topic: Heart rhythm disorders
Type: Presentation - doctors , Number in the programme: 504
Škoda J. 1, Popelová J. 2, Petrů J. 1, Stárek Z. 3, Lehar F. 4, Šedivá L. 1, Gebauer R. 2, Skalský I. 2, Reddy V. 5, Neužil P. 1

1 Kardiologie, Nemocnice Na Homolce, Praha, 2 Kardiochirurgie, Nemocnice Na Homolce, Praha, 3 I. interní kardioangiologická klinika, Fakultní nemocnice U svaté Anny, Brno, 4 Neuron Medical, Centrum kardiovaskulární péče, Brno, 5 Helmsley Electrophysiology Center, Mount Sinai Fuster Heart Hospital, New York, United States


Úvod: U pacientů s různě komplexními srdečními vadami je často nutné volit alternativním přístupy ke katetrizační ablaci. Prezentujeme výsledky souboru pacientů řešených transaortálním přístupem.
Soubor a metoda: V období 1/2005-11/2021 v souboru 183 katetrizačních ablací vrozených srdečních vad, z toho 49x komplexních VSV (transpozice, intra i extrakardiální varianty totálních kavopulmolnální spojení či diskontinuita DDŽ), jsme provedli katetrizační ablaci supraventrikulárních arytmií různého mechanismu, kde 26x bylo nutné volit alternativní – transaortální přístup k cílovému substrátu arytmie, 25x s podporou magnetické navigace.
Výsledky:
U všech výkonů bylo využito elektroanatomické mapování a provedena integrace CT obrazu dle hrudní aorty pro přímou transaortální navigaci do síňového prostoru, akutní úspěšnost prvního výkonu byla dosažena u všech pacientů, dlouhodobá úspěšnost byla u 16 z 20 (80%) pacientů, po reablaci 3 pacientů byla dlouhodobá úspěšnost dosažena u 19 z 20 (95%) pacientů s mediánem sledování 39 měsíců (4-168). Katetrizační ablace parox. fibrilace síní byla provedena úspěšně u 2 pacientů s diskontinuitou DDŽ (sledování 3 a 24M) a u 2 pacientů po předchozím katetrizačním uzávěru síňového septa se sledováním 25M resp 12M (zde s nutností 1x manuální reablace). U třech pacientů s komplexní srdeční vadou bylo nutné po ablaci SVT implantovat KS pro chronotropní inkompetenci.
Závěr: Dálková magnetická navigace transaortálním přístupem je bezpečnou alternativou katetrizační ablace supraventrikulárních arytmií u pacientů s limitovaným venózním přístupem. Transaortální izolace plicních žil je technicky proveditelná, dlouhodobou úspěšnost je potřebné ověřit na významně větším souboru pacientů.