PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

SRDEČNÍ RESYNCHRONIZAČNÍ LÉČBA A PERZISTUJÍCÍ LEVOSTRANNÁ HORNÍ DUTÁ ŽÍLA Tématický okruh: Poruchy rytmu, kardiostimulace
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 356


Šimka J. ¹, Řezáčová J. ², Kiršbaumová G. ¹, Popelka J. ¹, Měšťan M. ¹, Jäger J. ¹, Haman L. ¹, Sedláček K. ¹, Pařízek P. ¹ ¹ I. interní kardioangiologická klinika FNHK, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Králové, ² Radiologická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Králové
Úvod: Perzistující levostranná horní dutá žíla (PLVCS) je nejčastější hrudní žilní anomálií, vyskytuje se u 0,3 – 0,5 % populace. Vzniká v embryonální fázi, kdy nedochází k zániku levé horní kardinální žíly a přeměně do Marshallova ligamenta. Současně nedochází k rozvoji levostranné brachiocefalické žíly. Většinou PLVCS ústí do pravé síně přes koronární sinus a její přítomnost je asymptomatická. Vzácně může dojít i k chybění pravé horní duté žíly, což má za následek výraznou dilataci koronárního sinu. Cíl: Provedení retrospektivní analýzy souboru pacientů indikovaných k implantaci srdeční resynchronizační léčby (CRT), u kterých byla prokázána PLVCS. Výsledky: Od 1.1.2001 do 31.12.2019 bylo na našem pracovišti provedeno celkem 1151 implantací CRT (864 mužů, 287 žen). Primoimplantaci biventrikulárního kardiostimulátoru (CRT-P) podstoupilo 243 pacientů, primoimplantaci biventrikulárního kardioverter-defibrilátoru (CRT-D) 656 pacientů. Upgrade na CRT-P byl proveden u 166 pacientů, upgrade na CRT-D u 86 pacientů. PLVCS jsme prokázali u 7 (0,6 %) pacientů. Ve 3 případech byla levokomorová elektroda vzhledem k přítomnosti pravé horní duté žíly úspěšně zavedena standardním přístupem zprava přes pravou síň. U 4 pacientů bylo nutné levokomorovou elektrodu zavést přes PLVCS. V jednom případě bylo zavedení neúspěšné. Autoři sdělení kladou důraz na obrazovou dokumentaci z implantací. Závěr: Přítomnost PLVCS může implantaci CRT zkomplikovat, nicméně není důvodem k předčasnému ukončení implantace.