1 Kardiologie, FNMH Homolka, Praha, 2 FNMH Homolka, 3 Kardiologie, Nemocnice Na Homolce, Praha
Okluse ouška levé síně (LAA) je stále rozšířenější metodou prevence kardioembolizační příhody u pacientů s resitentními formami fibrilace síní. Tito pacienti mohou ovšem být i následně indikováni k ablačnímu zákroku. Proveditelnost a bezpečnost katetrizačních ablací v levé síni za přítomnosti dříve implantovaného okluderu LAA není doposud dostatečně zdokumentovaná.
Evidujeme celkem 7 pacientů s úspěšně implantovaným okluderem LAA (5x Watchman, 1x Amplatzer, 1x Plaato), u kterých byla v dalším průběhu indikována katetrizační ablace v levé síni. Ve všech případech byl použit běžný transseptalní přístup dvojitou punkcí a následně zaveden proplachový radiofrekvenční nebo balonový cirkulární katetr do levé síně a provedeno elektroanatomické mapování a ablace v přítomnosti dříve implantovaného okluderu LAA.
Celkem bylo u této populace (3 muži, průměr věku 60 let, CHA2DS2VASc=3.3, HASBLED=1.7) již s implantovaným okluderem provedeno 11 ablačních zákroků (průměrně 36, minimálně 12 a maximálně 69 měsíců od implantace). Ablované arytmie zahrnovaly nejčastěji persistentní formu fibrilace síní (8x) nebo síňové tachykardie vycházející z levé síně (2x). 9 z provedených zákroků bylo úspěšných v eliminaci arytmie.
Okluder nepředstavoval pro provedení výkonů překážku a zůstal vždy ve stabilní poloze, která byla hodnocena pomocí fluoroskopie a intrakardiální echokardiografie na konci každého výkonu.
Naše prozatímní zkušenost ukazuje na možnost a bezpečnost provedení katetrizačního ablačního zákroku s odstupem po implantaci okluderu LAA. Optimální délka odstupu a doporučení pro antitrombotickou léčbu u těchto specifických pacientů zůstává otevřenou otázkou.
