PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Kardiopulmonální resuscitace je v nemocničních zařízeních zahajována ve více než 50% případů z primární kardiální příčiny zástavy oběhu. I přes její včasné zahájení a obnovení spontánní cirkulace se často rozvíjí celá řada patofyziologických dějů, které lze souhrnně označit jako poresuscitační sydrom. Poresuscitační syndrom (post cardiac arrest syndrome – PCAS) zahrnuje celou řadu dějů, jejichž společným jmenovatelem je nedostatečná oxygenace a perfuze tkání s hromaděním metabolických produktů jejich činnosti s následnou aktivací mediátorů systémové zánětlivé odpovědi s ischemicko-reperfuzním poškozením orgánových soustav (postischemické postižení centrálního nervového systému, myokardu, zažívacího traktu, změny permeability membrán na subcelulární úrovni, narušení koagulačních dějů). Často vede k multiorgánovému selhání a smrti pacienta. Opětovné navození hemodynamicky účinného krevního oběhu je ale pouze prvním krokem k úspěšnému zotavení se ze srdeční zástavy. Optimální poresuscitační péče včetně neméně důležité ošetřovatelské péče významně ovlivňují finální stav pacienta a jeho návrat do společnosti. V našem sdělení se chceme zabývat nejen projevy a léčbou poresuscitačního syndromu, ale i ošetřovatelskou péčí a spoluprácí veškerého zdravotnického personálu a rodiny.