1 kardiologie, NNH, Praha, 2 Cardiovascular Center, Kitano Hospital, Osaka, Japan, 3 Cardiology, Mount Sinai Hospital, New York, United States
Nevalvulární fibrilace síní je nejčastější setrvalou arytmií a je spojena s rizikem embolických komplikací. Prevencí této komplikace je primárně antikoagulační léčba, alternativní metodou je okluze ouška levé síně (LAA), jako nejčastějšího zdroje embolů. Nyní již běžný způsob je okluze LAA je pomocí implantace okluderu, tento způsob může být spojen zvýšeným rizikem vzniku trombu asociovaným s okluderem jako s cizím materiálem. Tomu se právě snaží vyhnout systém Append s invaginací ouška do levé síně.
V rámci zákroku Append se provede invaginace LAA pomocí vakuové aspirace a následně se podváže pomocí standardního chirurgického vlákna, v těle tak nezůstává žádný kovový implantát.
Na našem pracovišti jsme provedli zákrok u 25 pacientů, u 20 pacientů byla provedena úspěšná invaginace a ligace, u 5 pacientů exkluze LAA nedokončena pro nevhodnou anatomii. V našem souboru byla jen jedna závážná komplikace, a to ruptura ouška.
Pacienty následně sledujeme 1 rok. U všech pacientů pozorujeme postupnou regresi velikosti rezidua LAA, bez interference s okolními strukturami srdce. U jedné pacientky se složitější anatomií pozorujeme leak 5 mm. Nepozorovali jsme žádný trombus.
U 13 pacientů mapujeme ouško pomocí Lasso katetru, u 8 pacientů zároveň provádíme PFA, u rezidua staženého ouška prokazujeme významně sníženou elektrickou aktivitu.
Exkluze ouška levé síně je efektivní a bezpečnou metodou prevence kardioembolizační příhody u pacientů s fibrilací síní. Její výhodou oproti okluzi LAA endokardiálním okluderem je absence cizorodého materiálu a možnost redukce až úplné eliminace antikoagulační či antiagregační léčby. Další výhodou je, že před zákrokem není nutné z důvodu výběru správné velikosti okluderu provádět žádná měření, ale jak klinická praxe ukazuje, i tahle metoda má zatím své limity u složitějších morfologií.
