POROVNÁNÍ STIMULACE PŘEVODNÍHO SYSTÉMU A PRAVOKOMOROVÉ MYOKARDIÁLNÍ STIMULACE PRO ATRIOVENTRIKULÁRNÍ BLOKÁDU V PROSPEKTIVNÍ RANDOMIZOVANÉ STUDII: PRAGUE CSP TRIAL | XXII. české a slovenské sympozium o arytmiích a kardiostimulaci

Úvod:

Stimulace převodního systému (CSP) nahrazuje v klinické praxi v léčbě AV převodní poruchy konvenční myokardiální pravokomorovu stimulaci (RVP). Cílem práce bylo porovnat tyto 2 metody kardiostimulace v randomizované prospektivní studii.

Metodika:

Pacienti s AV blokádou, sinusovým rytmem a zachovalou systolickou funkcí LK byli randomizováni ke stimulaci CSP nebo RVP v poměru 1:1 a sledováni 12 měsíců. CSP pacienti byli stimulováni do Hisova svazku nebo do oblasti levého Tawarova raménka (LBBAp). Primární endpoint byla změna ejekční frakce LK (LVEF) hodnocená zaslepeně, sekundární kompozitní endpoint: kardiovaskulární úmrtí, upgrade na biventrikulární stimulaci nebo hospitalizace pro srdeční selhání.

Výsledky:

Bylo zařazeno 249 pacientů, z nichž 125 bylo randomizováno k RVP a 124 k CSP. Ve skupině CSP bylo 10 pacientů stimulováno do Hisova svazku, 96 LBBAp, 15 hlubokou septální stimulací (DSP) a 3 pacienti pravokomorovou myokardiální stimulací. Doba výkonu i skiaskopický čas byly delší v CSP skupině (63 vs 40min a 7 vs 3min, p ‹ 0,001). V CSP skupině byl pokles LVEF menší než v RVP (-2% vs -4%, p = 0,03), pokles EF >= 10% byl častější ve skupině RVP 19 (16%) než v CSP 6 (5%), p = 0,01. V kompozitním klinickém endpointu nebyl mezi skupinami RVP a CSP rozdíl (9 vs 4, p = 0,15), stejně tak v počtu komplikací (9 vs 2, p = 0,09).

Závěr:

Po 1 roce kardiostimulace byl u pacientů s CSP zaznamenán menší pokles EF levé komory než u RVP. Nenalezli jsme významný rozdíl v četnosti klinického kompozitního endpointu ani v počtu komplikací.

POROVNÁNÍ STIMULACE PŘEVODNÍHO SYSTÉMU A PRAVOKOMOROVÉ MYOKARDIÁLNÍ STIMULACE PRO ATRIOVENTRIKULÁRNÍ BLOKÁDU V PROSPEKTIVNÍ RANDOMIZOVANÉ STUDII: PRAGUE CSP TRIAL Tématický okruh: okruh
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 124
Etický kodex: Podpora výzkumu / granty: Ministerstvo zdravotnictví ČR, grant AZV NU21-02-00584


Polášek R.¹, Mizner J.², Morava J.¹, Smíšek R.³, Süssenbek O.², Štros P.², Kupec J.¹, Leinveber P.⁴, Jurák P.³, Čurila K.² ¹ Kardiologické oddělení, Krajská nemocnice Liberec, Liberec, ² Kardiocentrum, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha, ³ Ústav přístrojové techniky, ČSAV, Brno, ⁴ Kardiologické oddělení, Fakultní nemocnice U svaté Anny, Brno
Úvod: Stimulace převodního systému (CSP) nahrazuje v klinické praxi v léčbě AV převodní poruchy konvenční myokardiální pravokomorovu stimulaci (RVP). Cílem práce bylo porovnat tyto 2 metody kardiostimulace v randomizované prospektivní studii. Metodika: Pacienti s AV blokádou, sinusovým rytmem a zachovalou systolickou funkcí LK byli randomizováni ke stimulaci CSP nebo RVP v poměru 1:1 a sledováni 12 měsíců. CSP pacienti byli stimulováni do Hisova svazku nebo do oblasti levého Tawarova raménka (LBBAp). Primární endpoint byla změna ejekční frakce LK (LVEF) hodnocená zaslepeně, sekundární kompozitní endpoint: kardiovaskulární úmrtí, upgrade na biventrikulární stimulaci nebo hospitalizace pro srdeční selhání. Výsledky: Bylo zařazeno 249 pacientů, z nichž 125 bylo randomizováno k RVP a 124 k CSP. Ve skupině CSP bylo 10 pacientů stimulováno do Hisova svazku, 96 LBBAp, 15 hlubokou septální stimulací (DSP) a 3 pacienti pravokomorovou myokardiální stimulací. Doba výkonu i skiaskopický čas byly delší v CSP skupině (63 vs 40min a 7 vs 3min, p ‹ 0,001). V CSP skupině byl pokles LVEF menší než v RVP (-2% vs -4%, p = 0,03), pokles EF >= 10% byl častější ve skupině RVP 19 (16%) než v CSP 6 (5%), p = 0,01. V kompozitním klinickém endpointu nebyl mezi skupinami RVP a CSP rozdíl (9 vs 4, p = 0,15), stejně tak v počtu komplikací (9 vs 2, p = 0,09). Závěr: Po 1 roce kardiostimulace byl u pacientů s CSP zaznamenán menší pokles EF levé komory než u RVP. Nenalezli jsme významný rozdíl v četnosti klinického kompozitního endpointu ani v počtu komplikací.

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA