HODNOCENÍ SEROLOGICKÝCH NÁLEZŮ A PŘÍTOMNOSTI GENOMU PARVOVIRU B19 V MYOKARDU U PACIENTŮ S NOVĚ VZNIKLOU DILATAČNÍ KARDIOMYOPATIÍ | XX. výroční sjezd České kardiologické společnosti

Úvod: Parvovirus B19 (PVB19) je nejčastěji se vyskytující agens v myokardu nemocných s dilatační kardiomyopatií (DKMP). Význam přítomnosti PVB19 v myokardu je v současnosti často diskutován.
Cíl: Zhodnotit výskyt parvovirové DNA v myokardu pacientů s DKMP s přítomností a bez přítomnosti zánětu a zjistit, zda přítomnost PVB19 v myokardu koreluje se serologickými nálezy. Srovnat výskyt genomu PVB19 v myokardu ve skupinách pacientů s a bez průkazu myokarditidy.
Soubor a metodika: Vyšetřili jsme 37 pacientů s nově diagnostikovanou DKMP, průměrný věk 47,2±9,7 roků, ejekční frakce levé komory (EFLK) 25,8±8,3%, délka trvání srdečního selhání 3,6±2,9 měsíce. U všech byly získány pomocí EMB vzorky myokardu k histologickému, imunohistologickému a molekulárně genetickému vyšetření metodou polymerázové řetězové reakce (PCR). V séru byly stanoveny protilátky proti PVB19 ve třídě IgM a IgG metodou ELISA.

Výsledky: Myokarditida byla prokázána u 16 nemocných (43,2%), nálezy u 21 nemocných (56,8%) odpovídaly idiopatické DKMP. Obě skupiny nemocných se statisticky významně nelišily v průkazu přítomnosti DNA PVB19 v myokardu, pozitivní PCR byla u 10 pacientů s myokarditidou (62,5%) a u 11 pacientů s DKMP (52,4%), (p=n.s.). Pozitivní serologie (IgG) byla u 30 pacientů (81%) z celého souboru, pozitivní PCR u 21 pacientů (56,7%). U nemocných s myokarditidou tomu tak bylo v 75% případů, ve skupině DKMP v 86% (p=n.s.). Pozitivitu protilátek ve třídě IgM jsme nezachytili. Senzitivita serologie pro přítomnost PVB19 v myokardu byla 95,2%, specificita 37,5%, pozitivní předpovědní hodnota 66,5% a negativní předpovědní hodnota 85,7%.
Závěr: Naše výsledky demonstrují vysokou seroprevalenci PVB19, která koresponduje s průkazem DNA PVB19 v myokardu. PVB19 byl v myokardu prokázán bez ohledu na etiologii DKMP, což svědčí spíše pro perzistenci virové DNA, než pro přímý vztah k rozvoji onemocnění

HODNOCENÍ SEROLOGICKÝCH NÁLEZŮ A PŘÍTOMNOSTI GENOMU PARVOVIRU B19 V MYOKARDU U PACIENTŮ S NOVĚ VZNIKLOU DILATAČNÍ KARDIOMYOPATIÍ Tématický okruh: Choroby myokardu a perikardu
Typ: Ústní sdělení - lékařské , Číslo v programu: 671


Poloczková H. ¹, Krejčí J. ², Hude P. ³, Špinarová L. ⁴, Freiberger T. ⁵, Němcová E. ⁶, Sirotková A. ⁷, Žampachová V. ⁷ ¹ I. Interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny, LF Masarykovy univerzity, Brno, ² I. Inerní kardio-angiologická klinika, I. Interní kardioangiologická klinika FN u sv. Anny, ICRC, Brno, ³ I. Interní kardioangiologická klinika FN u sv. Anny, ICRC, ⁴ I. Interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny, ICRC, Brno, ⁵ I. Inerní kardio-angiologická klinika, Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, Brno, ⁶ CKTCH, Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, ⁷ I. Patologický ústav FN u sv. Anny a Masarykovy univerzity, FN u sv. Anny, Brno
Úvod: Parvovirus B19 (PVB19) je nejčastěji se vyskytující agens v myokardu nemocných s dilatační kardiomyopatií (DKMP). Význam přítomnosti PVB19 v myokardu je v současnosti často diskutován. Cíl: Zhodnotit výskyt parvovirové DNA v myokardu pacientů s DKMP s přítomností a bez přítomnosti zánětu a zjistit, zda přítomnost PVB19 v myokardu koreluje se serologickými nálezy. Srovnat výskyt genomu PVB19 v myokardu ve skupinách pacientů s a bez průkazu myokarditidy. Soubor a metodika: Vyšetřili jsme 37 pacientů s nově diagnostikovanou DKMP, průměrný věk 47,2±9,7 roků, ejekční frakce levé komory (EFLK) 25,8±8,3%, délka trvání srdečního selhání 3,6±2,9 měsíce. U všech byly získány pomocí EMB vzorky myokardu k histologickému, imunohistologickému a molekulárně genetickému vyšetření metodou polymerázové řetězové reakce (PCR). V séru byly stanoveny protilátky proti PVB19 ve třídě IgM a IgG metodou ELISA. Výsledky: Myokarditida byla prokázána u 16 nemocných (43,2%), nálezy u 21 nemocných (56,8%) odpovídaly idiopatické DKMP. Obě skupiny nemocných se statisticky významně nelišily v průkazu přítomnosti DNA PVB19 v myokardu, pozitivní PCR byla u 10 pacientů s myokarditidou (62,5%) a u 11 pacientů s DKMP (52,4%), (p=n.s.). Pozitivní serologie (IgG) byla u 30 pacientů (81%) z celého souboru, pozitivní PCR u 21 pacientů (56,7%). U nemocných s myokarditidou tomu tak bylo v 75% případů, ve skupině DKMP v 86% (p=n.s.). Pozitivitu protilátek ve třídě IgM jsme nezachytili. Senzitivita serologie pro přítomnost PVB19 v myokardu byla 95,2%, specificita 37,5%, pozitivní předpovědní hodnota 66,5% a negativní předpovědní hodnota 85,7%. Závěr: Naše výsledky demonstrují vysokou seroprevalenci PVB19, která koresponduje s průkazem DNA PVB19 v myokardu. PVB19 byl v myokardu prokázán bez ohledu na etiologii DKMP, což svědčí spíše pro perzistenci virové DNA, než pro přímý vztah k rozvoji onemocnění

PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA