PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl - Cílem této studie bylo ověření významu echokardiografických metod v predikci odpovědi na srdeční resynchronizační léčbu (SRL).
Soubor a Metodika - 66 pacientů doporučených k resynchronizační léčbě srdečního selhání bylo vyšetřeno komplexním echokardiografickým protokolem. Kromě standardního echokardiografického vyšetření byly použity následující parametry srdeční dysynchronie: diastolický plnící čas, interventrikulární zpoždění, septální “flash”, apikální a celkový “rocking” a čas od počátku QRS do maximální systolické rychlosti ve čtyřech bazálních segmentech. Příznivá odpověď na SRL byla definována zlepšením funkční kapacity (>= 1 stupeň NYHA) a/nebo echokardiografický průkaz reverzní remodelace (zlepšení EF >= 5% a zmenšení LVEDD >= 5 mm).
Výsledky - Příznivou odpověď na SRL jsme zaznamenali u 76 % pacientů. Vstupní charakteristiky byly podobné u respondérů a nonrespondérů s výjimkou šíře komplexu QRS, který byl u respondérů širší (161±3 versus 145±6ms, P=0,03). Všechny echokardiografické parametry dysynchronie byly rovnoměrně rozloženy mezi respondéry a nonrespondéry. Interventrikulární zpoždění bylo sice vysoce signifikantně asociováno s kvantitativně definovanou odpovědí (P < 0,0001), avšak jeho prediktivní hodnota byla nedostatečná pro praktické použití (ROC AUC 0,67).
Závěr - Z našich dat vyplývá nemožnost prakticky využít zde použité echokardiografické parametry srdeční dysynchronie k predikci odpovědi na SRL. Jedině interventrikulární zpoždění bylo asociováno s odpovědí na terapii, avšak jeho diagnostická charakteristika neumožňuje jeho klinické využití jako prediktivního testu.