SPEKTRUM NÁLEZŮ PŘI KOMPLEXNÍM HODNOCENÍ ENDOMYOKARDIÁLNÍ BIOPSIE U NEMOCNÝCH S RECENTNÍM ZÁCHYTEM DILATAČNÍ KARDIOMYOPATIE

Recentní práce prokázaly přínos imunosupresivní léčby u nemocných se zánětlivou kardiomyopatií (ZKMP) po vyloučení perzistence virů v myokardu. Cílem naší práce bylo vyšetřit prevalenci ZKMP a kardiotropních agens v endomyokardiální biopsii (EMB) u nemocných s recentním záchytem dilatační kardiomyopatie (DKMP) a vytipovat nemocné s možností specifické léčby ZKMP.
Metody:
U 39 pacientů (pts) s DKMP a anamnézou kratší nežli 6 měsíců byla provedena EMB (věk 45±8 let, NYHA třída 2.6±0.9, LVEDD 68±7 mm, LVEF 24±9 mm). Kritériem pro diagnózu ZKMP byla pozitivní imunohistochemie ( > 7 CD3 a CD68 lymfocytů/mm2). V EMB byla vyšetřena pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR) přítomnost borrélií, parvoviru B19, cytomegaloviru, EBV, HHV-6, adenovirů a enterovirů.

Výsledky: Známky ZKMP byly přítomny u 19 pacientů (49%). V EMB byly nejčastěji prokázány: parvovirus B19 u 25 pts, borrelia burgdorferi sensu lato u 10 pts, cytomegalovirus u 3 pts, enterovirus u 1pt. U 10 pts jsme prokázali současnou přítomnost 2 agens. U 8 pts (20%) nebylo zjištěno žádné z uvedených kardiotropních agens. 3 pts z této podskupiny měli známky zánětu při imunohistochemickém vyšetření, u 2 pt dochází k zlepšování funkce LKS na standardní léčbě srdečního selhání a u zbývající pacientky byla verifikována dermatomyositida, která je léčena kombinovanou imunosupresí. 9 z 10 pts s pozitivitou borrelia burgdorferi v EMB bylo léčeno intravenozním ceftriaxonem. Zlepšení ejekční frakce LKS nad 40% jsme po roce sledování pozorovali pouze u třech nemocných z této podskupiny.

Závěr: Prevalence nemocných se zánětlivou kardiomyopatií a negativním průkazem kardiotropních agens v EMB byla nízká (7.7% z celého souboru). Do budoucna bude třeba objasnit jakou kvantitu infekčního agens v EMB bude možno považovat za klinicky významnou.

Podporováno grantem IGA NS-9697/2008.

SPEKTRUM NÁLEZŮ PŘI KOMPLEXNÍM HODNOCENÍ ENDOMYOKARDIÁLNÍ BIOPSIE U NEMOCNÝCH S RECENTNÍM ZÁCHYTEM DILATAČNÍ KARDIOMYOPATIE Topic: Heart failure
Type: Presentation - doctors , Number in the programme: 490


Kubánek M.¹, Malušková J.², Hulínská D.³, Šramko M.⁴, Hošková L.¹, Málek I.¹, Kautzner J.¹ ¹ Klinika kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, ² Pracoviště klinické a transplantační patologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha, ³ Státní zdravotní ústav, Praha, ⁴ Kardiologie, IKEM, Praha
Recentní práce prokázaly přínos imunosupresivní léčby u nemocných se zánětlivou kardiomyopatií (ZKMP) po vyloučení perzistence virů v myokardu. Cílem naší práce bylo vyšetřit prevalenci ZKMP a kardiotropních agens v endomyokardiální biopsii (EMB) u nemocných s recentním záchytem dilatační kardiomyopatie (DKMP) a vytipovat nemocné s možností specifické léčby ZKMP. Metody: U 39 pacientů (pts) s DKMP a anamnézou kratší nežli 6 měsíců byla provedena EMB (věk 45±8 let, NYHA třída 2.6±0.9, LVEDD 68±7 mm, LVEF 24±9 mm). Kritériem pro diagnózu ZKMP byla pozitivní imunohistochemie ( > 7 CD3 a CD68 lymfocytů/mm2). V EMB byla vyšetřena pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR) přítomnost borrélií, parvoviru B19, cytomegaloviru, EBV, HHV-6, adenovirů a enterovirů. Výsledky: Známky ZKMP byly přítomny u 19 pacientů (49%). V EMB byly nejčastěji prokázány: parvovirus B19 u 25 pts, borrelia burgdorferi sensu lato u 10 pts, cytomegalovirus u 3 pts, enterovirus u 1pt. U 10 pts jsme prokázali současnou přítomnost 2 agens. U 8 pts (20%) nebylo zjištěno žádné z uvedených kardiotropních agens. 3 pts z této podskupiny měli známky zánětu při imunohistochemickém vyšetření, u 2 pt dochází k zlepšování funkce LKS na standardní léčbě srdečního selhání a u zbývající pacientky byla verifikována dermatomyositida, která je léčena kombinovanou imunosupresí. 9 z 10 pts s pozitivitou borrelia burgdorferi v EMB bylo léčeno intravenozním ceftriaxonem. Zlepšení ejekční frakce LKS nad 40% jsme po roce sledování pozorovali pouze u třech nemocných z této podskupiny. Závěr: Prevalence nemocných se zánětlivou kardiomyopatií a negativním průkazem kardiotropních agens v EMB byla nízká (7.7% z celého souboru). Do budoucna bude třeba objasnit jakou kvantitu infekčního agens v EMB bude možno považovat za klinicky významnou. Podporováno grantem IGA NS-9697/2008.

VIEW AN ABSTRACT