Rosiglitazon ze skupiny thiazolinedionů patří mezi novější, zatím spíše méně používané perorální antidiabetikum. Jedním z možných nežádoucích účinků tohoto léku je rozvoj srdečního selhání v důsledku retence tekutin. U pacientů s dobrou systolickou funkcí levé komory je riziko srdečního selhání sice minimální, ale i u nich je třeba na tuto komplikaci myslet.
Kazuistika dokumentuje případ 58-leté diabetičky 2.typu po náhradě mitrální chlopně pro porevmatickou mitrální stenózu. Několik let po operaci byla pacientka zcela bez obtíží, náhle ale začalo opakovaně- celkem třikrát v průběhu 8 měsíců docházet k rozvoji oboustranné kardiální dekompenzace, jednou i s nutností hospitalizace. Kontrolní echokardiografické vyšetření prokázalo dobrou systolickou funkci levé komory i dobrou funkci chlopenní náhrady. Příčinou srdečního selhání bylo zřejmě přidání rosiglitazonu k dosavadní terapii diabetu metforminem a glimepiridem- časově korelovalo s první atakou srdečního selhání. Po vysazení rosiglitazonu je pacientka již 28 měsíců zcela bez známek srdečního selhání. U pacientů se strukturálním srdečním onemocněním je tedy i přes příznivý echokardiograický nález při terapii rosiglitazonem třeba opatrnosti.
2 online
