DOČASNÁ BIVENTRIKULÁRNÍ STIMULACE U NEMOCNÝCH PO AORTOKORONÁRNÍM BYPASSU S TĚŽKOU DYSFUNKCÍ LEVÉ KOMORY SRDEČNÍ
Biventrikulární stimulace se stala zavedenou léčbou u nemocných s chronickým srdečním selháním s těžkou dysfunkcí levé komory srdeční /LK/, kteří mají významnou dysynchronii kontrakce LK. Cíl: Srovnání hemodynamiky dočasné síňokomorové /DDD-PK/, biventrikulární /DDD-BiV/ a síňokomorové levokomorové /DDD-LK/ stimulace u nemocných po aortokoronárním bypassu /AKB/. Soubor nemocných a metodika: Vyšetřili jsme soubor 4 nemocných s ICHS, s těžkou dysfunkcí LK s prokázanou dysynchronií LK /EF LK 25-32%, enddiastolický rozměr LK 53-63 mm, mirální regurgitace 2-3 st./, s BLTR / QRS 120-150 ms/, kteří byli indikováni k AKB. Během kardiochirurgického výkonu měli zavedeny bipolární epimyokardiální dočasné stimulační elektrody na pravou síň /PS/, PK a LK. K dočasné stimulaci jsme použili kardiostimulátor Triplos LV fy Biotronik s možností samostatného připojení bipolárních elektrod pro PS, PK a LK. Hemodynamické hodnocení jsme provedli pomocí pulsně dopplerovské echokardiografie stanovením časového integrálu rychlosti /VTI/ průtokové křivky ve výtokovém traktu LK. Hodnocení bylo provedeno při sinusovém rytmu, DDD-PK, DDD-BiV a DDD-LK stimulaci s optimalizací síňokomorového intervalu /SKI/ pro hodnoty 75, 100, 120 a 140 ms. Výsledky: Nejvyšíí hodnota VTI byla dosažena u tří nemocných při DDD-BiV stimulaci a u jednoho nemocného při DDD-LK stimulaci. Tyto hodnoty byly jednoznačně vyšší než při sinusovém rytmu a DDD-PK stimulaci. U všech nemocných byly hodnoty VTI při sinusovém rytmu vyšší než při DDD-PK stimulaci. Hemodynamicky optimální SKI byl individuální v rozmezí 100 a 120 ms. Závěr: Dočasná epimyokardiální síňokomorová stimulace s možností biventrikulární stimulace u nemocných po AKB s těžkou dysfunkcí LK s prokázanou dysynchronií LK se jeví hemodynamicky výhodnější ve srovnání s "klasickou" dvoudutinovou stimulací.