SRDEČNÍ SELHÁVÁNÍ A DIABETES – POHLED KARDIOLOGA

Prevalence srdečního selhávání (SS) u nemocných s diabetes mellitus (DM) dosahuje až  22% a roční incidence nově diagnostikovaného SS  je 13/100 osob/rok. Mortalita diabetika se srdečním selháváním je až 33/100 osob za rok oproti 3,7/100 osob u diabetiků bez SS. Dysfunkce levé komory srdeční je u DM způsobována  ischemií, hypertrofií stěn při hypertenzi a možná i diabetickou kardiomyopatií.  Rozlišení podílu jednotlivých  mechanizmů je obtížné,  stejně jako klinická diagnostika tzv. diabetické kardiomyopatie. Určení etiologie SS má ale velký význam pro prognózu nemocných.
          Postižení myokardu u DM zahrnuje  postižení kardiomyocytů,  intersticiální pojivové tkáně s nálezem atypického glykoproteinu a i kardiálních nervů a cév s  endoteliální dysfunkce. Významnou roli v patogenezi SS u DM hraje i zánětlivá reakce. DM a jeho léčba modifikuje a nepříznivě ovlivňuje některé kompenzační mechanizmy  SS. Klinické projevy SS se u DM neliší od nediabetů,  má závažnější podobu a větší potřebu rehospitalizací a  přidružených komplikací s nutností polyfarmacie. Hypertenze je 2x častější u DM závažnější formy.  U nemocných s ICHS a DM jsou  významněji porušeny lipidové a protrombotické parametry  oproti nediabetikům. Intervence rizikových faktorů je u DM  horší, zvláště kontrola hypertenze a dyslipidemie. SS je stav u kterého se mnohem častěji také objevuje nový DM a vyskytuje se více insulínová rezistence.  
           Nemáme  klinickou studií zabývající se léčbou SS u diabetiků a musíme se spolehnout jen na analýzu podskupin ve studiích SS, se zastoupení diabetiků  od 20 do 37%.  Základem léčby SS je časné nasazení kombinace léků blokující renin angiotensinový systém  a beta blokátorů i přes negativní vliv BB na metabolizmus cukrů a insulinu. Nadějné je i podávání metabolických modulátorů myokardu.
Práce podpořena výzkumným záměrem MSM0021622402 „Časná diagnostika a léčba kardiovaskulárních chorob“