SILENT ICU, ANEB TICHO LÉČÍ

Jednotky intenzivní péče představují stěžejní roli v oblasti moderní medicíny pro poskytování péče o pacienty v kritickém stavu. Tato oddělení disponují vysokým technickým vybavením, která monitorují životní funkce pacientů, udržují je při životě, podporují jejich orgánové funkce a kontinuálně dodávají léčiva. Tyto přístroje jsou však vybaveny řadou akustických alarmů, které se spustí při detekci změny, nebo problému.

Technicky vzato vše, co k poskytování kvalitní a bezpečné péče potřebujeme, je ale možné, že by tento nástroj, který nám pomáhá v cestě za zlepšením stavu pacienta mohl skrývat i odvrácenou stranu ovlivňující fyzické a duševní zdraví nás i pacientů?

Na jednotkách intenzivní péče dochází neustále ke změně stavu pacienta a personál je naučen prioritizovat svou práci právě na základě pacientova zdraví. Tyto změny stavu jsou personálu předávány právě prostřednictvím alarmů, které se liší frekvencí a naléhavostí – od těch, jež oznamují přímé ohrožení života, až po méně urgentní upozornění. Nepřetržité alarmování je tak běžnou součástí dne i noci na těchto odděleních.

Ačkoliv jsou alarmy nezbytné pro bezpečnost pacientů, jejich nadměrná četnost může mít i negativní dopady. Pacienti trpí chronickým hlukem, který narušuje spánek, zvyšuje úzkost a může přispívat k rozvoji syndromu postintenzivní péče (PICS). Zdravotníci se potýkají s únavou z alarmů (alarm fatigue), jež snižuje pozornost a může ohrozit bezpečnost péče.

Je tedy v dnešní technicky pokročilé době způsob, jak utvořit pro personál a pacienty prostředí, které by mělo pozitivní vliv na jejich fyzické i duševní zdraví?